Ryba, která měla být mrtvá

Až dosud se věřilo, že všichni obratlovci včetně ryb sdílejí stejný základní princip imunitního systému, který zdědili po společných předcích. Atlantická treska obecná (Gadus morhua) však o tomto předpokladu zřejmě nikdy neslyšela. Po osekvenování jejího genomu totiž vyšlo najevo, že zcela postrádá část imunitního systému, která chrání organismus před bakteriálními infekcemi a parazity. „Podle konvenčního povědomí by treska měla být mrtvá,“ říká profesor Kjetill Jakobsen z Univerzity v Oslu, který vedl projekt sekvenování tresčího genomu.

Treska obecná je však velice živým druhem, který se rozšířil po většině chladných moří severní polokoule. Důvodem je to, že své nedostatky dokázala kompenzovat expanzí genů pro jiné složky imunitního systému. Mezi geny, které treska postrádá, jsou ty, které kódují molekuly hlavního histokompatibilního komplexu MHC II. Jejich úkolem je rozpoznat přítomnost nebezpečného mikroorganismu a prostřednictvím dalších buněk (takzvaných pomocných T lymfocytů) ji oznámit B lymfocytům, které vytvářejí protilátky. U tresky tuto funkci převzaly molekuly MHC I. Ty u jiných živočichů spolupracují s cytotoxickými T lymfocyty, které zabíjejí nakažené buňky. Genů pro MHC I má treska extrémně vysoké množství a odlišné jsou i další části jejího imunitního systému.

Unikátní imunita tresky obecné není jen překvapivým objevem. Dotýká se samých základů fungování imunitního systému obratlovců a vědci předpokládají, že rozšíří naše znalosti o autoimunitních chorobách a alergiích.

Zdroj: Science Daily, Nature