Rusko varuje Srbsko. Vstoupíte-li do NATO, uznáme Kosovo!

00861081.jpeg

Jestliže Srbsko vstoupí do NATO, fakticky tím uzná Kosovo. A my v takovém případě učiníme totéž. To jsou slova, která do Bělehradu vzkázal stálý zástupce Ruska při NATO Dmitrij Rogozin. Později se k němu přidal i velvyslanec v Bělehradě Kozunin. Ačkoli to může vypadat na pokus Moskvy ovlivňovat integračních cíle Srbska ve skutečnosti jde o vzkaz do sídla Severoatlantické aliance v Bruselu.

Z informací z Moskvy totiž vyplynulo, že Rusko nadále považuje NATO za hlavní ohrožení své bezpečnosti. A v souvislosti se Srbskem jde o opakování odmítavého stanoviska v otázce dalšího rozšíření NATO.

Okolní země totiž většinou v Alianci jsou. Vstoupily do něj Bulharsko, Rumunsko, Slovinsko a loni byly přijaty Chorvatsko a Albánie. Kosovo má na svém území v rámci mise KFOR stále ještě 10 000 vojáků. Černá Hora dostala koncem loňského roku z Bruselu zelenou a otázka jejího vstupu je záležitostí měsíců.

Klást otázku členství v NATO v Srbsku je mírně řečeno předčasné. Letos tomu bude 11 let co letouny Aliance bombardovaly území tehdejší srbsko černohorské Jugoslávie. Ačkoli se u některých méně významných politických stran v Srbsku objevily návrhy aby země zvážila možnost vstupu do Aliance, hlavní koaliční síly Demokratická strana prezidenta Borise Tadiče a post miloševičovská Socialistická strana Srbska jsou proti. Stejně jako většina obyvatel. Alespoň v této chvíli.

Ruská pohrůžka je směrem k Srbsku zbytečná i z dalších důvodů. Aliance nepřijala za členskou zemi nikoho, jehož územní integrita je zpochybnitelná. Srbsko nadále považuje za své území Kosovo a to by bylo jistě psáno v příslušných dohodách o členství. K popularitě aliance v zemi nepřispěla ani skutečnost, že NATO vycvičilo a vystrojilo takzvané Kosovské bezpečnostní síly. Jde o zvláštní lehce vyzbrojené jednotky, které by měly v Kosovu zasahovat v takzvaně krizových situacích. Podle plánů měly být multi etnické, tedy zahrnovat i členy z nealbánské populace.

Představa, že by do nich vstupovali třeba Srbové je absurdní. Kosovské bezpečnostní síly jsou početně slabším následovníkem takzvaných Ochranných sil Kosova. Jejich prvním velitelem byl Agim Čeku, velitel UČK, ozbrojených nelegálních skupin kosovských Albánců, které vedly boj proti srbským vojenským a policejním silám. V roce 2009 byl na základě mezinárodního zatykače byl zadržen v Bulharsku. Nakonec mu ale bylo umožněno se vrátit do Kosova, přestože je v Srbsku považován za válečného zločince.

Původně měl Ochranný sbor Kosova tři a půl tisíce aktivních příslušníků a 2000 záložníků. Všichni se rekrutovali až na výjimky právě z UČK. Když byly loni zmíněné jednotky přejmenovány na Kosovské bezpečnostní síly byl jejich početní stav omezen na 1500 ve službě plus tisíc mužů v rezervě. Bývalí povstalci z UČK, na které se obrazně řečeno v nových strukturách nedostalo hrozili vládě dokonce ozbrojeným povstáním.

V Srbsku se často objevují debaty na téma, zda cesta do Evropské unie nevede pro zemi přes vstup do NATO. Vláda v takových momentech odkazuje na příklady Rakouska, Švédska, nebo Kypru, které ač nejsou v Alianci, členy sedmadvacítky jsou.

Asi nejvlivnější srbský deník Politika nedávno nabídl rozbor jaké plusy a jaké mínusy by vstup do Aliance mohly znamenat pro ekonomiku. Připomínají příklady Rumunska a Bulharska. Pro ty vstup do NATO znamenal příliv zahraničních investic. Za první rok členství se v případě Rumunska zvýšily dokonce o 166 procent. Na druhou stranu varuje, že by integrace a následná modernizace armády mohly do krize dostat domácí zbrojní výrobu. Domácí výrobci zajišťovali v Rumunsku před integrací do Severoatlantické aliance 85 procent armádních dodávek. Dnes již 60 procent představují naopak dodavatelé zahraniční.

A proč je pohrůžka Bělehradu z Ruska ještě zbytečná? V bruselském sídle Severoatlantické aliance se náznaky, že by stála o přijetí Srbska neobjevují. A tak nelze než zopakovat už řečené na začátku. Moskva prostřednictvím Srbska jen znovu opakuje svou nevoli k dalšímu rozšiřování Aliance. Nechce další Gruzie a Ukrajiny o jejichž přijetí se v Bruselu zvláště po gruzínsko ruském konfliktu hlasitě hovořilo. A i v případě obou zmíněných zemích je debata stále více teoretická. Zvlášť po vítězství Viktora Janukovyče v nedělních prezidentských volbách na Ukrajině. Tento pro ruský politik se nikdy netajil tím, že je pro něj Moskva mnohem blíž než vojenské struktury NATO.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .