Rusko se pře o film o osmadvaceti panfilovcích
Každý sovětský školák se učil o hrdinném boji osmadvaceti obránců Panfilovovy pěší divize, která v zimě 1941 bránila Moskvu před náporem německých tanků.
„Rusko je veliké, ale ustupovat není kam, za námi je Moskva,“ řekl podle legendy jeden z politruků jednotky, které se údajně podařilo útok zastavit jen s granáty a Molotovovými koktejly.
„Včera ruská kina uvedla v premiéře kontroverzní snímek Osmadvacet panfilovců, který vzbuzuje velké vášně, ať mezi příznivci, či zastánci názoru, že líčení událostí má do historické přesnosti daleko,“ napsal britský deník Guardian.
Spor se vyhrotil už letos v březnu, kdy šéf ruského státního archivu Sergej Mironěnko v rozhovoru připustil, že pod Moskvou se vedly těžké boje, ale přece jen poněkud jinak, než to líčí legendy. Na jeho hlavu se sesypala vlna kritiky, on se však bránil.
Jeho archiv v průběhu léta zveřejnil závěry interního vyšetřování Rudé armády z roku 1948, podle něhož si příběh upravil válečný dopisovatel. Ten si dokonce vymyslel citáty a zejména přehlédl fakt, že někteří z panfilovců přežili a jeden se dokonce vzdal hitlerovské armádě. Legenda přitom měla právě takovým dezercím bránit.
Na spor reagoval velmi ostře ruský ministr kultury Vladimir Medinskij, podle něhož úkolem archivářů není hodnotit historické události. A pokud si prý Mironěnko přeje změnit zaměstnání, nikdo mu bránit nebude. Krátce nato změnil ředitel v rámci archivu pracovní zařazení. Začal se v ústraní věnovat badatelské práci.
Nekažme legendu pravdou!
Do sporu se vložil i ruský nacionalista Vladimir Žirinovskij, jehož strýc bojoval v Panfilovově divizi. Podle něj je hádka o přesný počet obránců nesmysl.
„Je nemyslitelné, aby nějaký archivář poučoval celou zemi o tom, že žádní hrdinní panfilovci neexistovali,“ vzkázal Žirinovskij přes média. Také ministr Medinskij se ke kauze vrátil a dokonce výhrůžně prohlásil, že by nejraději posadil ty, kteří „svými špinavými prsty vrtají do dějin roku 1941, do stroje času a poslal by je s jediným granátem do zákopu, na nějž se valí německé tanky“.
„Jsem hluboce přesvědčen, že i kdyby byl příběh vymyšlený od začátku do konce, i kdyby žádný Panfilov neexistoval a k ničemu nedošlo, pořád jde o svatou legendu, kterou nelze jen tak očerňovat. Lidé, kteří to dělají, jsou opovrženíhodní ztroskotanci,“ dodal ministr. Guardian připomíná, že Panfilovovu divizi tvořilo hodně vojáků ze sovětských republik střední Asie. Minulý měsíc proto film shlédli v předpremiéře prezident Vladimir Putin a jeho kazašský protějšek Nursultan Nazarbajev.
Putin podle Guardianu staví nové pojetí ruské identity na vítězství ve druhé světové válce a kritika Rudé armády je krajně nevítaná. „Lze to samozřejmě pochopit. Více než dvacet milionů obětí nechalo na duši národa velkou jizvu. Jenomže když mytologie nahrazuje fakta, není to v pořádku,“ dodává britský deník.
Učitel dějepisu Alexandr Morozov, který je v redakční radě časopisu o výuce historie na školách, považuje film za velký omyl.
„Měli by natočit film o skutečné bitvě a skutečném hrdinství tehdejších vojáků. Je velká chyba, když vznikne takto idealizovaný snímek, a diváci se pak na internetu seznámí s odlišnou verzí reality. Podkope to jejich důvěru v úplně všechno,“ řekl Morozov rozhlasové stanici Echo Moskvy.
300: Bitva u Moskvy
Novinář Andrej Archangelskij na webových stránkách posledního čísla magazínu Ogoňok připomíná, že autoři filmu ospravedlňují své úsilí tím, že žádný film o panfilovcích ještě nevznikl.
„To ale není tak docela pravda. Ve filmové epopeji Boj o Moskvu režiséra Jurije Ozerova se epizoda připomíná,“ píše magazín. Hlavní problém snímku však podle Archangelského tkví jinde. Jeho hlavní motiv – hrdinná obrana pěšáků proti tankovému útoku – je až přespříliš častým motivem všech sovětských i ruských válečných filmů.
Stačí si vzpomenout na snímky Hořící sníh, Bojovali za vlast, Jdou vojáci, jdou či Ozerovovo Osvobození. „Pokud jde o snahu o nové pojetí, sehrál s autory i diváky film nepěkný žert. Odcházíme z kina s pocitem, že tohle jsme už viděli opravdu mnohokrát,“ píše Ogoňok.
Nový snímek o panfilovcích podle magazínu aspoň neopakuje staré hříchy sovětských filmů. Tehdy hitlerovské tanky až příliš nápadně vypadaly jako makety jedoucí na sovětských podvozcích strojů T-64.
„To je dnes překonáno, na druhé straně film působí jinak nerealisticky. Uvážíme, jak těžké boje a ustavičné přesuny za sebou jednotka měla, jeví se vojáci až příliš hovorní. Mudrují o vlasti, a vše vyznívá jen jako prázdná manýra. Chtělo to víc věrohodnosti,“ stěžuje si Ogoňok.
Dialogům nepomáhají ani filmové narážky a citace ze Sedmi samurajů, Sedmi statečných či snímku 300: Bitva u Thermopyl. „Jinak to ale vypadá, jako by autoři dokončili nějaký nedotočený snímek ze 70. let,“ píše Archangelskij.
Možná ale právě o to šlo. Pro dobrovolníky, kteří sponzorovali vznik filmu Osmadvacet panfilovců, je kinematografie 70. let nejspíše normou a ideálem. Žádné konflikty, žádné hlubší prokreslení postav. „Tady opravdu cenzury nebylo zapotřebí. Lidé chtějí vidět pohádku, a v tomto případě mají plně garantováno, že ji dostanou,“ uzavírá ruský magazín Ogoňok.
Trailer k filmu Osmadvacet panfilovců:
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
