Rusko a Čína nechtějí zakročit proti íránskému jadernému programu

17. leden 2006

Jak se dalo předem očekávat, postoj Ruska a Číny vůči Íránu a jeho dlouhodobě spornému jadernému programu, se znovu výrazně odlišil od postoje Západu, který na pondělní schůzce v Londýně reprezentovali zástupci Británie, Francie, Německa a Spojených států amerických.

Ačkoli se schůzka na úrovni ministrů zahraničí konala za zavřenými dveřmi a o samotném průběhu jejich rozhovorů se tak můžeme jen dohadovat, z informací, které se dnes objevily v tisku, je zřejmé, že Rusko a Čína mají pochybnosti o tom, že by se měl tento případ nyní dostat na pořad jednání Rady bezpečnosti OSN a že by případně měly být proti Íránu vyhlášeny nějaké mezinárodní sankce.

Postoj západních zemí - tedy v podstatě Evropské unie a Spojených států - je přitom jasný: Írán minulý týden svévolně odstranil pečetě na svém jaderném zařízení, které tam před časem s jeho souhlasem instalovali činitelé Mezinárodní agentury pro atomovou energii, což je instituce řízená Organizací spojených národů, aby tak mohl znovu zahájit svůj kontroverzní jaderný program, konkrétně další výzkum obohacování uranu.

Je zde tedy nesporně důvod proto, aby se Rada bezpečnosti OSN nyní touto záležitostí zabývala. Írán dnes podle západních odborníků dělí jen poslední krok od kompletní znalosti jaderné technologie a bude-li nadále jeho jaderný výzkum pokračovat, může mít Teherán brzy ve svých rukou jadernou zbraň.

Jistě, íránští nejvyšší představitele tvrdí, že chtějí jadernou technologii využívat pouze k mírovým účelům, pro výrobu elektrické energie. To je ale dosti chabý argument v zemi, která má nezměrný nadbytek jiných energetických zdrojů, především ropy a zemního plynu. Z ekonomického hlediska je přece jasné, že pro výrobu elektrického proudu Teherán opravdu jadernou energii nepotřebuje.

A tak zbývá logicky jen jedno vysvětlení: íránský jaderný výzkum má úplně jiný důvod a tím je snaha proniknout do elitního atomového klubu - zemí s jadnými zbraněmi. Tím důvodem je úsilí získat v budoucnu právě tyto zbraně.

Mezinárodní agentura pro atomovou energii sleduje tajný íránský výzkum už několik let. A tato instituce také (jako jediná) může předložit celou záležitost Radě bezpečnosti OSN. Problém ale je, že její členové se téměř nikdy na ničem nedohodnou.

Ani tentokrát se nedohodli zástupci Ruska a Číny s představiteli Británie, Francie, Německa a Spojených států. Jediné, co mohli udělat, bylo posunout příští plánované zasedání této instituce o měsíc dopředu: západní zástupci včera vyzvali Mezinárodní agenturu pro atomovou energii, aby uspořádala schůzku už 2. a 3. února, neboť všichni si uvědomují, že je to naléhavé.

Jakmile bude mít Írán teoretickou znalost výroby jaderné bomby, nic mu výhledově nezabrání, aby ji vyrobil. Tento proces je nezvratný. A že je to velké nebezpečí, o tom dnes také nikdo nepochybuje. Všimněme si třeba výroků nedávno zvoleného íránského prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda o tom, že je třeba vymazat Izrael z mapy anebo Izraelce vystěhovat do Evropy a na Aljašku.

To nebyl žádný neprozřetelný výrok, úlet, za nějž by se pak omluvil, byl to naopak jeho upřímně míněný názor, který dokonce vícekrát opakoval. Nepřátelský postoj Íránu vůči Izraeli je dávno známým faktem, a nakonec i to, že Teherán dlouhodobě podporuje právě ty skupiny na Blízkém Východě, které bojují proti Izraeli.

Součástí tohoto postoje je samozřejmě i nepřátelství proti Západu obecně a zejména proti Spojeným státům, které naopak vždy stály na straně Izraele. Napětí mezi Íránem a Amerikou je trvalé a v některých chvílích v minulosti bylo velmi silné. Naopak Číny ani Ruska se to netýká. Nejsou sice asi nijak nadšené z toho, že by se světový atomový klub mohl v dohledné době rozšířit o další velkou zemi na Blízkém Východě, ale přímo a bezprostředně ohroženi se tím necítí.

Proto také postupují mnohem liknavěji než západní mocnosti nebo jak říkají "opatrněji".

Všichni si samozřejmě nadále přejí diplomatické řešení. Volnou ruku dostane teď třeba ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov, který má za to, že se to dá ještě všechno nějak uspokojivě vyřešit. Také pracovníci Mezinárodní agentury pro atomovou energii doufají, že Írán ustoupí. Ale jak už řekl i jejich šéf, Mohammed al-Baradei, "diplomacii musí podpořit nátlak a ve vyjímečných případech i síla." A to se podle něj ukáže během příštích několika týdnů.

autor: Jan Bednář
Spustit audio