Ruské zavírání naftového kohoutku může přinutit Evropskou unii k návratu k nukleární energii

Jak totiž v úterý ukázaly nebývale ostré reakce vrcholných představitelů Evropské unie, dosavadní, podle mnoha pozorovatelů, velmi často až nepřiměřeně vstřícná politika unie vůči Moskvě z časů německého kancléře Schroedera zřejmě končí a Moskva si za to arogantním chováním i příklonem ke státnímu dirigismu může sama.

Prohlášení německé kancléřky Merkelové a předsedy Evropské komise Barrosa zdůrazňující, že náhlé uzavření ropovodu bez jakéhokoli varování a konzultací je stejně nepřípustné jako je bezprecedentní, neboť se tak nikdy nestalo ani během studené války, jsou více než výmluvná. Byla totiž pronesena na slavnostní ceremonii německého přebírání rotujícího vedení unie a také globální ekonomické skupiny G-8, tedy na ceremonii obvykle charakterizované vzájemným poplácáváním po zádech a veselými žerty. Tentokrát se však nikomu do žertování příliš nechtělo.

Ropovodem Družba sice normálně přitéká jen zhruba deset procent celkové unijní spotřeby ropy a všechny členské země mají povinnost udržovat vlastní zásoby na tři až čtyři měsíce, takže dočasné ruské uzavření kohoutku zatím nikoho neohrozilo. Unie však z Ruska celkově odebírá až 44 procent celkové spotřeby ropy a ve stavbě je nový ropovod z Ruska do Německa. Je to pozůstatek ještě z oněch velmi přátelských Schroederovských časů, kdy na protesty Polska či Ukrajiny, že se je Moskva snaží obejít, aby je mohla později vydírat, nebyly ani v Berlíně ani v Moskvě brány přílišné ohledy. Ex-kancléř pak dostal ředitelskou sinekuru právě v onom přátelském německo-ruském konzorciu - tedy ještě předtím než Rusko zavřelo plynové kohoutky Ukrajině a Gruzii právě před rokem.

Právě před rokem a právě díky oněm sporům s Ukrajinou se začalo v unii hovořit o nutnosti snížit závislost na ruské naftě a plynu. Možné budoucí ruské politické vydírání tak uspíšilo různé teoretické diskuse o nutnosti diversifikace dodávek energetických surovin a o tom, jak dál co do výroby energie za situace, kdy snižování uhelnatých plynových emisí se jeví jako nutnost. V Británii například podstatně zesílily hlasy vědců i průmyslníků požadující návrat k nukleárním elektrárnám, coby nejčistším zdrojům výroby elektřiny. Britská vláda nyní připravuje novou energetickou strategii a její součástí má kromě větrných, slunečních či přílivových elektráren být i obnovení programu výstavby nukleárních elektráren. Jak dodávají pozorovatelé, zjevně se poučila od sousedů ve Francii, kde téměř tři čtvrtiny spotřeby elektřiny vyráběji právě nukleární elektrárny.

Odborníci soudí, že stejným směrem se bude dříve či později ubírat i zbytek Evropské unie - nehledě na protesty Rakouska. Bude zajímavé podrobněji si prostudovat právě dnes -- tedy ve středu -- vydanou zprávu unie o nutnosti diversifikace energetických zdrojů. Předběžné informace hovoří o tom, že ona tzv "Bílá kniha" nabádá, že více ropy a plynu by si měla Evropa ve vlastním zájmu zajistit nejen z vlastního Severního moře, kde nadějné vrty ohlašují nová ložiska nejen u pobřeží Norska, ale také z Alžírska, Kavkazu a střední Asie, nikoli však z neklidného Blízkého východu. Studie také hovoří o nutnosti "nové průmyslové revoluce" v celé oblasti výroby energie a o větším důrazu na obnovitelné zdroje, včetně větrných, přílivových či slunečních elektráren, o výrobě benzínu z biomasy získávané z rostlin a podobně a také o energii nukleární. Co se té týče, znovu lukrativní je zjevně i proto, že dnes už je možné elektrárny dobře zabezpečit i proti případným teroristickým útokům. Rusko - jehož prosperita v poslední době je dána právě vysokými cenami ropy a plynu -- se ovšem poklesu zájmu Evropy o ropu hned tak bát nemusí. Odborníci poukazují na to, že Evropa nyní ruskou ropu potřebuje stejně tak jako Rusko protřebuje příjmy z nafty a Evropa navíc platí komerční ceny, takže zájem je oboustranný. Kdyby však Evropa chtěla postupně diversifikovat, její spotřebu by Rusku určitě dost rychle nahradily Čína a Indie. Problémem pro unii ovšem jsou evropské ropné a plynové distribuční společnosti, které se na státní zájmy příliš neohlížejí a zároveň jsou pomalu ale postupně pohlcovány ruskými výrobci, kteří jsou stále více i majiteli ropo či plynovodů. Vlády zemí unie by prý rády přispěly ke snížení cen benzínu i plynu pro občany, kteří reptají, že světové ceny ropy v tomto týdnu i přes omezování výroby v zemích kartelu OPEC už poklesly na nejnižší úroveň za posledních 18 měsíců. Přitom ceny benzínu se jen pomalu vracejí na odpovídající úroveň, i když cynikové poukazují na to, že podstanou částí celkové ceny benzínu je státní daň. Stejně tak - ovšem díky letošní mimořádně mírné zimě - poklesl i zájem o plyn.

Taková příznivá konstelace ovšem nemusí trvat do budoucna a Evropská unie tedy činí dobře, když se nyní zabývá diversifikací a alternativami. Snad ještě není příliš pozdě

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .