Ruská objektivita k Íránu

Z pohledu jedněch je to nebezpečný projekt, jehož cílem je vyrobit v Íránu jadernou bombu. Další dobrozdání mají za to, že Teherán jen naplňuje své nezadatelné právo rozvíjet jaderný mírový program a přitom nemyslet na jadernou zbraň. Podobné úvahy jsou jistěže legální, jen si těžko představit, právě i na základě válečnických íránských prohlášení, krajtu, jak se nezištně muchluje s králíčkem.

Tím spíše, že Teherán už ohlásil připravenost k výrobě jaderné bomby. Tedy schopnost obohatit uran na 20%. Vzápětí sice souhlasil s tím, že svůj štěpný materiál vyveze k obohacení do zahraniční, ale když už to jednou umí vlastními silami … Oficiální propaganda vychází navíc z toho, že hrátky s uranem jsou zcela legitimní a každá země na ně má právo. Spojené státy, které jsou nejhlasitějšími kritiky Íránu a jistěže také tradičními spojenci Izraele, který se Írán zavázal zničit, trvají na sankcích. Rusko, které dosud podporovalo jaderný program, je na vážkách.

Prezident Medveděv se nicméně tento týden výrazně přiklonil na stranu Západu. Vlivný poslanec Alejdin Boružerdi na základně toho podezírá ruského prezidenta, že se nechal unést dezinformacemi Západu. Agenturními zprávami zvláštních služeb, které Teherán v posledních dnech sám odmítl. Podobný soud ovšem není zcela objektivní, protože Teherán je uražen výroky ruského prezidenta. Ten především prohlásil, že se Írán nechová nejlépe a vbrzku lze očekávat, že vyvine jadernou zbraň. Už počátkem února letošního roku perský stát ohlásil, že jeho vědci vyrobili první várku na 20% obohaceného uranu, ne prý pro vývoj vlastní jaderné zbraně, ale pro nezadatelné právo vlastního mírového jaderného programu. Následně Teherán souhlasil s obohacováním vlastních zdrojů v Rusku, leč nakonec ho získá právě z Turecka.

Když mezitím Teherán několikrát obvinil Západ z proradnosti a programově se upnul na spolupráci s muslimským Tureckem a rozvojovou Brazílií. I to je zjevný fundament budoucí světové politiky; i proto lze očekávat změnu postoje Ruska, které dosud nemělo výrazných námitek proti íránskému jadernému programu a které tím spíše, že má své nepokojné muslimské provincie a sousedy na jižní hranici, bude konvergovat ke konkurenci nové globální politiky. Nikdo ve třetím světě, kde jsou tajné nukleární programy veřejným tajemstvím, totiž neslyší rád jadernou pravdu, jak z Dillí, tak Islamabádu. Proto je ruský prezident Medvěděv na tapetě íránské kritiky lehkou animací. Teherán, který se vůbec nestydí za velmocenské a xenofobní výroky, žije stále dojmem, že si může dovolit cokoliv a cokoliv musí mezinárodní společenství také skousnout, protože výroky přeci pocházejí od Teheránu. V jeho strategii mu nahrává neúspěšná politika západních představitelů vůči Iráku a jistěže i Afghánistánu. Írán ale současně velice pečlivě hodnotí své šance, vklínit svoje zájmy do globální a hlavně regionální politiky. Snahy o podporu okolních arabských zemí jsou trvalé, leč zatím jen částečně úspěšné. Proto se také Írán musí mít na pozoru, co v kontroverzním jaderném programu dělá. Veřejně skryté ambice jsou v porovnání s ostatními mocnostmi ve Střední a Východní Asii paradoxně i regionální rozbuškou. Sankce mezinárodního společenství pak krizovou proměnnou, která efektivně ovlivňuje politiku nejen Teheránu. Byť ve prospěch Íránu začíná hrát negociační iniciativa 6+2, tedy šestky s Tureckem a Braziílií.

Prezident Mahmúd Ahmadínežád si ale nadále a nedůstojně pohrává se spojenci. Když totiž není schopen se domluvit s Moskvou, kterou obviňuje nyní z prozápadní úchylky, dává najevo, že hraje vabank. Rusko je tou zemí, kterou dosud íránský jaderný program nijak zvlášť neiritoval, dokonce sama budovala Íránu JE v Busheru. Prezident Medvěděv přesto kritizoval Írán a nečekaně varoval před jeho jaderným programem; Ahmadínežídova následná kritika ruské kritiky je tedy nejspíše důkazem ruského prozření i toho, že jaderný program není až tak neškodný. Krom civilní dimenze má koneckonců onen obávaný vojenský rozměr. Od září se sice mají rozhovory o íránském programu obnovit, ale jejich garanty kromě tradiční „šestky" budou po svatém měsíci „Ramadánu", také Brazílie a Turecko. To Turecko, které slíbilo Izraeli pomstu za krvavý zásah proti plavbě lodi s aktivisty do Gazy. Objektivita hodná Blízkovýchodního usmíření. Navíc s objektivními kmotry, Rusko a jeho proměnné hodnoty na BV nevyjímaje!

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.