Rumunsko a Bulharsko zatím bez sankcí

Její politická reprezentace, zvaná Hnutí za právo a spravedlnost dokonce ochranu zdrojů vyplývající z produkce tabákových výrobků měla jako jeden bod z politického programu. Často používaný jako nátlakový prostředek na vládu. Zemědělci byli zastrašováni, že by byl Bulgartabac po privatizaci pouze vytunelován, odvětví postupně likvidováno a pěstitelé by přišli o obživu. Ostatně Bulgartabac by rozhodně nebyl prvním podnikem v jihovýchodní Evropě, který dopadl podobně.

Privatizace koncernu se pohnula nástupem nového bulharského ministra hospodářství Rumena Ovčarova. Přes své charisma nakonec musel funkci také opustit. Jeho dva náměstci si totiž údajně řekli o v uvozovkách "všimné" od jednoho ze zájemců o Bulgartabac. Obvinění se rozšířilo i na samotného ministra, který musel podat demisi. Vláda vytvořila vyšetřovací komisi. Vyšetřovaní nakonec začali z korupce obviňovat vyšetřovatele a bezradná vláda v Sofii požádala o pomoc z Bruselu.

Nelepšící se situace v boji s korupcí byla pochopitelně i terčem kritiky v monitoringu, který byl včera zveřejněn Evropskou komisí. Ten také kritizoval systém soudnictví a nedostatečný boj s organizovaným zločinem. Ve zprávě jsou sice zaznamenány dílčí zlepšení, nicméně úroveň je podle Bruselu nadále nedostačující.

Neradostnou situaci ve zmíněných oblastech zneklidňovala Evropskou unii natolik, že loni uvažovala odložit vstup Bulharska a Rumunska do EU o rok. Na podzim ale padlo konečné rozhodnutí, že obě balkánské země budou přece jen přijaty 1. ledna letošního roku. S tím, že oblasti soudnictví, boje s organizovaným zločinem a korupcí budou v Bruselu pravidelně sledovat.

Politikům v Sofii a v Bukurešti po včerejšku spadl kámen ze srdce. I když vyhráno rozhodně nemají. Sankce jim nadále hrozí a usnout na vavřínech rozhodně nemohou. Kromě papírové kritiky Evropská unie zatím nerozhodla zavést proti oběma zemím sankce. Ty by v případě bulharského a rumunského soudnictví mohly znamenat, že evropské soudy nebudou uznávat rozhodnutí učiněná na poli justice ve zmíněných balkánských zemích. A co se týče korupce v Bulharsku, podle některých zdrojů bylo na úplatcích loni rozdělena miliarda eur, což je téměř stejné množství, které do země plyne z fondů Evropské unie.

Jak Rumunsko, tak Bulharsko přislíbily přijetí takzvaných akčních plánů, které by zintenzivnily boj s korupcí. Zda se to oběma zemím podaří, bude možné zaznamenat koncem roku, kdy Evropská komise vydá novou hodnotící zprávu. Otázkou je zda je možné nějaký zásadní průlom očekávat v průběhu pouhých 6 měsíců.

Dlouhodobě by v případě neúspěchů mohla Evropská unie pozastavit pomoc oběma zemím, která by měla v případě Rumunska představovat minimálně jednu celou sedm desetin miliardy Euro hospodářské pomoci, respektive 661 milionů v případě menšího Bulharska. A to by v obou balkánských zemích, jednoznačně nejchudších ze současných členů sedmadvacítky, znamenalo citelnou ztrátu.

Ne nepočetná skupina evropských politiků si klade otázku, zda nebyly s ohledem na kritizované soudnictví, korupci a organizovaný zločin přijaty příliš brzo. Je to diskutabilní. Korupce by se v případě izolování Bulharska a Rumunska asi těžko snižovala. Spíše naopak. Nepřijetí Rumunska Bulharska by navíc mohla frustrovat i další balkánské země, které na integraci do Evropské unie nadále jen čekají. A to v době kdy se Unie teprve bude rozhodovat, zda se v dohledném časovém horizontu bude chtít rozšiřovat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .