Rudolf Kučera: Přežít ve zdraví

Každý z nás tu a tam vidí světlo na konci tunelu, ale trend to nezastaví. Celkově se bude prohlubovat tíživá situace velkých vrstev obyvatelstva, především rodin s dětmi a důchodců a nároky na sociální politiku státu budou stoupat. A tím také nároky na státní pokladnu.

Přitom všichni politikové mluví o potřebě nastartovat hospodářský růst, zvýšit zaměstnanost a tím příjmy státu. Současně ale vědí, stát to v dnešní komplikované době neumí a heslo o nových investicích, že je třeba se proinvestovat do nové a lepší budoucnosti, je jen líbivé heslo. Podobně se mluví v celé Evropě, ale jde jen o to, vytvořit pozitivní očekávání. Stát může dělat jen to, co v podstatě dnes dělá Evropská unie. Pomáhá, chrání, rozděluje peníze na pomoc těm, kdo jsou v největší nouzi, sanuje to, co se rozpadlo atd. Ne nadarmo se říká, že hlavní fungující institucí Unie je Evropská centrální banka jako pramen financí.

Doposud u nás převládalo a stále převládá silné plošné šetření, které neúměrně přidusilo ekonomiku a zpomalilo její vývoj. Stát tím sice dosáhl některých přiznivějších makroukazatelů a ulehčil si ve správě dluhů a možnostech nových půjček, ale mezitím vyvolal v obyvatelstvu strach z dalšího vývoje, to znamená negativní očekávání. A ta brzdí a budou brzdit snahy o podporu růstu. Všichni si kladou otázku, jak z takové situace ven a nikdo nezná a z podstaty věci ani nemůže znát správnou opověď. Spíše je třeba nejprve vytvořit předpoklady pro společné hledání správných odpovědí na národní úrovni s přihlédnutím k vývoji v Evropské unii. Mezi hlavní předpoklady by mělo patřit vytvoření atmosféry konsensuálních přístupů. To zaprvé znamená, že by politikové měli potlačit své příliš silné individuální ambice, které polarizují společnost. Má tím na mysli hlavně prezidenta. Dále by měli potlačit své neúměrně vypjaté a předčasné předvolební a volební emoce, které vedou ke zbytečným polarizacím. Mám tím na mysli hlavně ČSSD a TOP 09. A konečně ze svých řad vyloučit každého, kdo byl přistižen při rozkrádání veřejných prostředků. Nečekat až věc bude do konce vyšetřena a soudně rozhodnuta. Mělo by se říci, že tento člověk k nám již nepatří a o všem dalším bude teprve rozhodnuto. To se týká hlavně ODS.

Není čas na opatrnost a čekání. Společnost, ať je jakákoli, musí špatné období přežít v relativním zdraví a do tohoto přežití by se mělo hlavně investovat, jak materiálně, tak morálně.