Rozvod po ukrajinsku

Všichni hráči ukrajinské politiky budou mít problém s přesvědčováním voličů, že právě oni - blok Julije Tymošenkové, regionálové, Juščenkova strana a osobně prezident - udělali všechno pro zachování stability. Zatímco pravým narušitelem stability je protivník. Tymošenková denně vyprávěla novinářům o své připravenosti podepsat dohodu s kýmkoli, o svých pravidelných pokusech se telefonicky spojit s garantem ústavy, který zákeřně odmítl zvednout sluchátko. Jinými slovy, předběžně navozovala historky, které se stanou základem její volební kampaně inscenované v nejlepších tradicích brazilských mýdlových oper. Prezident Juščenko zase na svých cestách z New Yorku do Londýna a z Londýna do Říma zdůrazňoval v rozhovorech o přestávkách, že vyčkává jen proto, aby poskytl Nejvyšší radě ještě jednu, možná poslední šanci. I tato teze dobře poslouží během volební kampaně jako důkaz neochoty Tymošenkové a regionálů domluvit se na něčem rozumném. Janukovyč to zase bude mít snazší: rozštěpila se přece opět "oranžová koalice", zatímco Strana regionů, které jinak přezdívají Doněcká strana, byla údajně ochotna spolupracovat se všemi konstruktivními silami.

Jenže ouvej, žádné na Ukrajině nenalezla. Ukrajinská média ovšem naznačují, že možnou koalici Janukovyče s Tymošenkovou zhatili právě doněčtí regionálové. Totéž naznačuje blízký Janukovyčův pobočník Taras Černovil, jež nedávno rezignoval na členství ve vedení Strany regionů. Náhle vypověděl Janukovyčovi loajalitu také nejbohatší muž Ukrajiny a donedávna sponzor regionálů Rinat Achmetov. V Kyjevě se rozmnožily fámy o brzkém založení nové achmetovsko-juščenkovské strany, která se údajně nyní intenzívně slepuje v prezidentské kanceláři. Kromě zmíněného Černovila vedení nové formace mají posílit předseda Nejvyšší rady Arsenij Jacenjuk a bývalý ministr obrany Anatolij Hrycenko. Není pochyb o tom, že volebním sloganem nové strany bude pořád stejné obnovení stability podkopané nezodpovědnými silami, které uvrhly zemi do chaosu. Zdá se, že chaos je nevyslovitelný cíl prakticky všech aktérů ukrajinského divadla: čím hůř, tím lépe - neboť za situace rozpadu moci, globální krize a nadcházejících mrazů získává navrch ten, kdo slibuje voličům "obnovit pořádek" - ať už zavedením přímé prezidentské vlády, anebo ustanovením jakési junty pro dočasnou správu země.

I když všeobecné volby, třetí za poslední tři roky, byly stanoveny na 7. prosince, jejich konání je nejisté jako všechno ostatní na Ukrajině. Nejvyšší rada je sice rozpuštěna, ale právě ona musí schválit změny ve volebním zákoně. Blok Julije Tymošenkové prezidentský dekret soudně napadl a nižší instance žalobci dala zapravdu. Prezidentský blok může protlačit rozhodnutí parlamentem jen v holportu se Stranou regionů, která podle průzkumu má reálnou šanci volby vyhrát. Avšak takový nepřirozený tandem dodá argumenty tymošenkovcům a možná i některé nové voličské hlasy na úkor juščenkovců a regionálů. Julija Tymošenková se netají tím, že smyslem složitého kličkování je zajistit straně takové postavení, které by ve volbách vedlo k zisku 50 a více procent hlasů. Pak by si kyjevská Johanka z Arku mohla sama vybírat, zda chce zůstat premiérkou, nebo se stát prezidentkou. Ukrajinská politika, zdá se, funguje mimo jakékoli přírodní nebo společenské zákony.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .