Rozprava před volbou

Jak už v posledních dnech opakovaně zaznívalo, ODS s pomocí senátní většiny upřednostňovala volbu tajnou. Zbytek parlamentu zase veřejnou. V praxi to znamenalo jiný postoj sněmovny a jiný Senátu. A protože se dopředu nepodařilo společný postup sladit, následoval test, zda náhodou někdo v pátek neztratí nervy a ze své pozice neustoupí. Přitom podobný spor by nemusel zabrat tolik času. Stačilo se opřít o právní názor člověka, jehož slova by měla v řešení tohoto problému znít velmi autoritativně.

Řeč je o stanovisku předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského. Ten připustil, že v krajním případě by šlo hlasovat v obou komorách odlišným způsobem. Samozřejmě za předpokladu, že by se nejprve dejme tomu v Senátu hlasovalo tajně a potom ve sněmovně veřejně. Výsledky by pak byly oznámeny souběžně, aby nedošlo k zvýhodnění jedné z komor. Zákonodárci si tak mohli ušetřit spoustu času i nervů. Mohli se rovněž vyhnout nejrůznějším spekulacím, zda jim jde skutečně o právní čistotu celé volby, nebo o snahu zvýhodnit za každou cenu svého kandidáta.

Až minimálně do sečtení výsledků prvního kola prezidentské volby se přitom mohlo spekulovat o tom, zda lpění na jednom či druhém způsobu je skutečně výhodnější pro jednoho či druhého kandidáta. Ve veřejné volbě jde samozřejmě lépe ohlídat, kdo komu dá svůj hlas. Vzhledem k tomu, že se nehlasuje po jménech a že na Hradě není elektronické zařízení, musela by detailně určit, kdo jak hlasoval, až důkladná analýza televizního záznamu. Přesto je pravděpodobné, že někteří zákonodárci by museli změnit taktiku a volit jinak, než původně zamýšleli. Tvrdit se dá totiž cokoli, realita skrytá za volební plentou pak může být odlišná. Vzhledem k tomu, že se počítalo s jednomyslnou podporou občanských demokratů pro Václava Klause a že lidovci dostali od stranického vedení volnou ruku ve formě pouhého nezávazného doporučení, nemusela se veřejná volba jevit jako výhodnější pro Jana Švejnara. Naopak by mohl být zvýhodněn jeho sok Václav Klaus. Takže možná Švejnarovi příznivci zbytečně tlačili na pilu. Různé spekulace z kuloárů pak v pátek odpoledne potvrzovaly, že není podstatné, co se odehrává na jevišti, ale za kulisami.

Z tohoto úhlu pohledu nebyla svým způsobem vůbec důležitá vystoupení jednotlivých zákonodárců, kteří se na hlas utvrzovali v tom, proč budou volit jednoho nebo druhého. Zajímavější byly projevy prezidentských kandidátů. Ti museli dobře vážit slova, aby na poslední chvíli nenaštvali ty poslance a senátory, kteří jim dopředu slíbili podporu. Václav Klaus se tak zaměřil na volitele mimo ODS a ve svém projevu se snažil obhajovat některé své kontroverzní kroky, které se nemusely líbit například lidovcům, nebo sociálním demokratům či případně komunistům.

Jan Švejnar musel zase svým projevem vzbudit dojem, že má jasnou představu, jak si v prezidentské funkci počínat a jak se chovat jinak než rival Klaus. Zároveň musel vyslat uklidňující signál do řad vládní koalice, že v případě svého zvolení by Švejnar neučinil žádné kroky vedoucí k pádu vlády, případně k vyvolání předčasných voleb.

Samozřejmě projevy obou kandidátů by měly na rozhodování zákonodárců podstatnější vliv, kdyby se hlava státu vybírala tajně. Tam by se mohli někteří rozhodnout na poslední chvíli změnit svůj názor.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .