Rozpočtový stereotyp

Například také kvůli tzv. porcování medvěda. Tedy kvůli přesouvání peněz z nejrůznějších kapitol na konkrétní projekty, tak jak je navrhnou jednotliví poslanci. " "Shodou okolností" zrovna na ty, které se týkají jejich volebního obvodu. Tentokrát se na takovéto kupování si voličské přízně počítá se zhruba dvěma miliardami. Je tudíž velmi pravděpodobné, že uspokojeni budou i ti, kteří z vládního návrhu rozpočtu nebyli původně příliš nadšeni. Což v konečném důsledku povede k tomu, že státní rozpočet bude v závěrečném hlasování podpořen dostatečnou většinou.

Ostatně ti "šikovnější" zákonodárci si už dopředu ošetřili, aby na své projekty získali podporu ze státní pokladny. Stačí nahlédnout do jednotlivých kapitol a přečíst si, co se kde za desítky milionů korun bude stavět či opravovat. Když se tyto sumy porovnají s více než bilionovými rozpočtovými výdaji, jde svým způsobem o kapku v moři. Problém je v tom, že když se kapky spojí, vytvoří louži a postupně by se dalo dojít až k onomu více než bilionovému moři. Tzv. porcování medvěda samozřejmě není to nejpodstatnější, co hospodaření státu aktuálně trápí a co by měli politici začít řešit.

Zásadní problém spočívá v tom, že vládní návrh rozpočtu na příští rok nijak výrazně nevybočil z řady. I když se české ekonomice už několik let dobře daří, berou politici jako běžnou věc schodky ve výši desítek miliard korun. Každý rok tak můžeme být svědky tradičního rituálu. Ministři se snaží ze společné kasy získat pro svůj resort více peněz. A často bývají úspěšní. Když se k tomu přidají nejrůznější populistické návrh, které se objevují především před volbami a které po nich už nikdo nezruší, rozpočet do lepší kondice nemohou dostat ani stále více rostoucí příjmy. Opakovaně jsme rovněž svědky toho, že se v některých kapitolách přidá a jinde ubere. Proč se tak děje, to se většinou nedaří rozumně vysvětlit. Příkladem z letošního roku může být nárůst peněz plynoucích do resortu spravedlnosti a vnitra, a naopak de facto úbytek financí ve školství, tedy ve sféře, kterou vláda považuje za svoji prioritu.

Potvrzuje se tak, že politici nejsou ochotni vystoupit z léta zažitého stereotypu. Pokud by chtěli lépe hospodařit, museli by začít důkladným rozborem, na co vlastně státní peníze vydávají a zda je to tak správně. Řeč může být o nezávislém auditu, který by důkladně analyzoval jednotlivé rozpočtové kapitoly. Na základě toho by se pak mohli politici zodpovědně rozhodovat o tom, kde se mají peníze ubrat a kde třeba i přidat. Nic takového se neděje. Příkladem, který může ilustrovat pokřivený pohled na hospodaření státu, byly před lety audity provedené samotnými ministerstvy. Došly v českých poměrech k očekávanému zjištění. Dané resorty byly podle nich podhodnoceny a potřebovaly by o třicet až čtyřicet procent více financí.

Úředníci a politici si tak svým způsobem dělají z daňových poplatníků legraci. Problém je v tom, že to občanům zas tak nevadí. Přesně ve stylu jako kdyby sedlákovi řekli, mi ti tady sebereme dvě krávy, ale jinde ti jednu vrátíme, se lidé nechají oklamat a jsou spokojeni, jak se o ně stát pěkně stará. Přitom jim nedochází, že je to trochu jinak, než se jim tvrdí. Tedy, že ve skutečnosti nezískali jednu krávu, ale naopak o jednu přišli. Politici tak nejsou pod tlakem, aby začali lépe hospodařit a podle toho to se státními financemi vypadá. Nic se na tom nezmění do té doby, než si voliči uvědomí, že ve státním rozpočtu nejsou nějaké cizí peníze, ale peníze z jejich peněženek.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .