Rozpaky nad Štefánikem

Kosatíkův článek se jmenuje Štefánik, obtížný zakladatel a končí citátem z Ferdinanda Peroutky: "Měl v sobě mnoho předpokladů, aby se stal přívržencem diktatury a vůdcovského typu." Kosatík dodává, že Peroutka převzal tento názor od Edvarda Beneše a považuje to za důkaz křehkosti československé ideje, na níž se nedokázala shodnout ani celá trojice jejich autorů.

Pavel Kosatík ve svém článku do značné míry interpretuje pronikavou a na svou dobu odvážnou kapitolu z Peroutkova Budování státu, nazvanou Štefánikova smrt, kde je dopodrobna popsána Štefánikova nervní povaha, bez jejíž rozhodující pomoci by možná nevznikly Československé legie, pro Masaryka a Beneše by se byly sotva otevřely dveře pracoven čelných západoevropských státníků a zrod Československé republiky by tím byl značně ztížen, ne-li vůbec znemožněn.

Pokud jde o Štefánikův vztah k Benešovi, Peroutka pouze píše o prudkém konfliktu mezi nimi někdy v dubnu 1919, kdy Štefánik chtěl orientovat československou politiku směrem k Itálii, vlasti své snoubenky, kdežto Beneš se držel tradičního přátelství s Francií. Pavel Kosatík je už ovšem poučen později zpřístupněnými dokumenty, pravděpodobně i korespondencí mezi Benešem v Paříži a Masarykem v Praze z jara 1919, jak jí vydal historik Zdeněk Šolle.

Peroutkova verze je tak doplněna o sdělení, že ona pařížská hádka se odehrávala i v přítomnosti dalších osob a nabyla trapných forem, kdy Štefánik přede všemi obvinil Beneše z osobní nečestnosti. Beneš pak napsal Masarykovi, že to znamenalo mezi ním a Štefánikem naprostý konec. Celá tato věc nabývá na pikantnosti v souvislosti s Peroutkovým líčením Štefánikovy ctižádosti a touhy po vysokých funkcích.

Jeho ambicí byl úřad ministra zahraničí, který však už byl obsazen Benešem. Titul ministra války, který byl v první československé vládě doma nepřítomnému Štefánikovi přidělen, byl prázdnou sinekurou, neboť vskutku reálné Ministerstvo národní obrany už v Praze spravoval Václav Klofáč. Nastaly tedy značné rozpaky, co si s aristokraticky a autoritativně smýšlejícím Štefánikem počít.

Sám Masaryk se začal přiklánět k jeho jmenování vyslancem nejlépe v Itálii, což by ovšem bylo postavení značně neadekvátní jeho nezměrným zásluhám o vznik Československa. Štefánik si byl nevlídného postoje Prahy ke své osobě dobře vědom a historik Antonín Klimek už před několika lety upozornil na záznam velitele našich sibiřských vojsk, francouzského generála Janina, jemuž se Štefánik začátkem roku 1919 svěřil, jak moc se mu do Prahy nechce a jak by se nejraději stal jakýmsi viceprezidentem pro Slovensko

Pavel Kosatík nyní z těchto teprve nedávno zpřístupněných záznamů cituje dále, že podle Janinova přesvědčení Štefánik ve skutečnosti spáchal sebevraždu, motivovanou jednak jeho chronicky špatným zdravotním stavem i oním zklamáním osobních politických ambicí. Kosatík připomíná i svědectví Masarykovy archivářky Gašparikové-Horákové, podle něhož byl o Štefánikově sebevraždě přesvědčen i sám první prezident. To by ovšem byla hypotéza značně odvážná, která by i Štefánikův konec posunula do kategorie nevyřešených detektivek typu Jana Masaryka nebo Johna Fitzgeralda Kennedyho.

Ne, že by se už dříve různé úvahy o jiných než oficiálních tezích Štefánikovy smrti neobjevily. Slovenský publicista Milan Varos o tom dokonce napsal celou knihu, nazvanou Poslední let generála Štefánika, v níž četné takové možnosti uvádí, analyzuje a vyvrací. Respektive nenachází dost argumentů k jejich potvrzení. Jeden údaj z té knihy však stojí za zmínku. Kdesi v Praze se prý ztratil původní protokol, sepsaný hned na místě onoho leteckého neštěstí. Jinak ovšem ani u Varose se mezi všemi uvedenými alternativa teze sebevraždy nevyskytuje.

Je tedy nutné se ptát po elementární logice. Jak mohla být tato sebevražda provedena? Sotva by bylo možné najít jiný výklad, než že Štefánik, který stroj neřídil, by byl musel sám nějak přispět k jeho ztroskotání a tím obětovat i životy svých dvou spolucestujících. Při všech záhadnostech, které se kolem Štefánikovy osobnosti nakupily, je tato možnost sebevraždy přece jen těžko představitelná. Nebo si Pavel Kosatík dovede představit jinou možnost? Měl by pak ovšem prozradit jakou.