Rozpad koalice by hrál do noty komunistům

A nejde pouze o to, že se jim zatím vyhýbají majetkové skandály a že jsou jedinou parlamentní stranou, která si ještě nemohla svůj štít po listopadu 89 pošpinit podílem na moci. Nejde v této chvíli také o to, že velká část voličů má krátkou paměť a nevnímá, jaké škody a zvěrstva napáchali komunisté od únorového převratu v roce 48 až do listopadu 89. O co tedy jde? Pro někoho možná poněkud paradoxně o další vývoj sociální demokracie. Právě současná politická krize totiž s velmi vysokou pravděpodobností nasměruje sociální demokraty zpět ke komunistům. Přitom blížící se sjezd ČSSD měl být mezníkem, který by posunul stranu více do středu a učinil z ní věrohodnou alternativu k pravicové ODS, bez jakýchkoli komunistických resentimentů.

Měly k tomu napomoci jednak nový program strany orientovaný například na Evropskou unii, jednak volba předsedy Stanislava Grosse a prvního místopředsedy Bohuslava Sobotky. Naopak pozice Zdeňka Škromacha ve vedení strany měla výrazně oslabit a spekulovalo se dokonce o tom, že by mohl přijít o místo ve vládě. Přitom Škromach je momentálně hlavním představitelem té části sociální demokracie, které by nebylo proti mysli sjednocení levice. Jasněji řečeno užší spolupráce s komunisty. Vládní krize na první pohled sociální demokraty semkla. Důkazem může být opakovaně vyjádřená podpora Stanislavu Grossovi jak vedením strany, tak poslaneckým klubem. V souvislosti s ní se pomalu začíná rozehrávat partie, která má do vedení strany dostat lidi, kteří na rozdíl od Grosse vidí sociální demokracii v levé části politického spektra a v blízkosti komunistů.

Jedním ze signálů mohou být výroky poslance Karla Šplíchala pro ČTK. "Budu podporovat ty, kteří se postavili za prapor sociální demokracie," řekl poslanec. A protože v těchto dnech poměrně ostře proti ataku lidovců vystupuje Škromach, není těžké odhadnout, že myslí jeho. Naopak v sociálně demokratickém zákulisí se objevuje kritika Sobotky a také Buzkové, kteří podle některých sociálních demokratů nejsou téměř slyšet. Ostrá kritika levicového křídla ČSSD na adresu KDU-ČSL je pochopitelná. Tito sociální demokraté opakovaně vyjadřovali nelibost nad vládnutím v koalici s lidovci a unionisty.

Nyní mohou Grossovi tvrdit, že měli pravdu, když ho před lidovci varovali. Tlakem na Grosse, aby vypudil KDU-ČSL z kabinetu, chtějí dosáhnout menšinové vlády, která by hledala podporu ve sněmovně a podle všeho by se musela obrátit i na komunisty. Tím by mohlo padnout tzv. bohumínské usnesení, zakazující ČSSD těsnou spolupráci s komunisty na celostátní úrovni. Dveře ke sjednocení levice by se tak otevřely dokořán. Někteří sociální demokraté se v této souvislosti obávají toho, že by jejich strana v takovémto vztahu hrála druhé housle a velmi brzy by jí mohl zazvonit umíráček. Současné dění však naznačuje, že takovéto hlasy by mohly zaniknout. A to i v případě, že Gross krizi ustojí a vláda bude pokračovat.

Levicová část ČSSD totiž bude na sjezdu chtít za podporu v době krize zaplatit. A Gross tak bude muset učinit. Nejenom v podobě obsazení vedení strany, ale i v jejím dalším vývoji. Gross sice může dočasně zachránit svoji politickou kariéru, pokud se však nestane zázrak, ze sociální demokracie věrohodnou alternativu k občanským demokratům nevytvoří. Znamená to, že současná politická krize může přiblížit zemi k tomu, že na pravici dominující ODS budou na levici konkurovat dominantní komunisté. V této situaci by mělo Grossovo křídlo zvážit, zda by pro ČSSD a pro budoucnost politické scény nebylo lepší premiérovo odstoupení. Jednak by po takovémto kroku působil hodnověrněji. Jednak by nemusel být zavázán svým oponentům v sociální demokracii.

Samozřejmě to předpokládá, aby Grossovo křídlo skutečně existovalo, aby bylo dostatečně silné a aby jeho členy nebyli hlavně ti sociální demokraté, kteří se ke Grossovi přiklonili pouze z důvodu jeho moci. To však možná s jistotou neví ani sám Gross.