Rozhlas v Arktidě: Jak tu probíhá výzkum? Vědci ryby uloví, pitvají a nakonec sní
Vypadají jako malé bílé nitě, přitom nám můžou provrtat stěnu žaludku. I takoví parazité se objevují v mořských rybách. Zkoumají je vědci z Centra polární ekologie Jihočeské univerzity, a to přímo na souostroví Svalbard v Arktidě.
„Rejnoka nejprve změříme, pak odstřihneme celé ploutve a prohlížíme paprsek po paprsku. V různých orgánech rejnoka můžeme najít parazity, například motolice, tasemnice, hlístice, parazitické prvoky,“ vysvětluje parazitolog Jihočeské univerzity Oleg Ditrich. Vědci ale ryby nedostávají do laboratoře na podnose; musejí si je sami ulovit.
Pokud chce v Arktidě člověk jíst maso místních ryb a paryb, měl by dbát na správnou úpravu. „Maso musí být dobře tepelně upravené nebo předtím zmražené. Kdyby člověk jedl syrovou rybu, která má hlístice, tak ta hlístice se mu potom provrtává stěnou žaludku nebo střeva,“ říká.
V laboratoři v městečku Longyearbyen pracuje i studentka Nikol Kmentová. „Zrovna sleduji, jestli v ploutvích rejnoka nejsou žábrohlísti. To jsou jednohostitelští parazité, tedy za svůj život infikují opravdu jen jednoho hostitele. Žábrohlísti nejsou přenosní na člověka,“ komentuje.
Vědci ale zkoumají možný negativní efekt žábrohlístů na mořské ryby. „Zabýváme se tím, protože to ještě prozkoumáno není, tohle je základní výzkum,“ dodává Oleg Ditrich.
A co si vědci vypitvají, to si nakonec také sní. Připravují třeba rejnočí polévku. „Je výborná, nemyslela jsem si, že bude tak dobrá,“ říká Nikol Kmentová. A u rejnočí polévky vám nikdy kost nezaskočí. Paryby na rozdíl od ryb mají jen chrupavky.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
