Rok 2006 byl pro Spojené státy v mnoha ohledech rokem hledání prioritních úkolů a nejlepších alternativ

31. prosinec 2006

Rok 2006 byl pro Ameriku rokem na první pohled ne právě úspěšným i když jediná světová supervelmoc do právě končícího roku se smíšenými pocity už vstupovala.

Zatímco se stále a velmi pomalu vzpamatovávala z šoku devastace New Orleansu a okolí ničivým hurikánem čtyři měsíce před koncem roku předchozího, mnoho dalších stejně nákladných problémů čekalo na řešení. Od úsilovného hledání nových nalezišť ropy a zemního plynu na pozadí rostoucích světových cen, až po stejně úporné hledání alternativních zdrojů energie. Od prosazování zásad volného obchodu na světových trzích a s tím spojenou problematiku stále více exportující, ale jen málo importující Číny; přes tím take značně ovlivněné hledání skutečné tržní hodnoty sílu ztrácejícího dolaru. Od obnovení důvěry v americký kosmický program až po obnovení důvěry v ekonomické kontrolní mechanismy poškozené korupční aférou firmy Enron, která připravila investory o miliardy dolarů. Od neproduktívních a protahovaných denuklearizačních jednání se stalinistickou Severní Koreou, k šoku zkoušek dalekonosných raket a prvního severokorejského pokusného výbuchu vlastní nukleární bomby. Od úspěchů bezpečnostních a zpravodajských služeb, kterým se dařilo odhalovat potenciální teroristické skupiny a zabraňovat tak opakování útoku nyní známého jako 9/11; až po úspěšné volby v Iráku, vleklé sestavování tamní vlády a nakonec vzrůstající počet teroristických útoků, většinou mezi Iráčany navzájem.

Ano, jak i krátký výčet prozrazuje, problematika situace v Iráku hrála v uplynulém roce významnou roli i v americké domácí politice. Podle prezidenta Bushe jen velmi pomalu se zlepšující bezpečnostní situace v řadě iráckých provincií a naopak značně se zhoršující v Bagdádu a v několika dalších městech, vedla během roku ke vzrůstající kritice Bushovy vlády opozicí Demokratické strany i médii. Jak je známo z jiných podobných konfliktů, jakákoli intervence by měla být rychlá a účinná a zaměřená na obnovení fungujícího státního aparátu. Odborníci tvrdí, že jakmile se to nestane a začnou se vojáci intervenujících armád vracet domů v rakvích, volání po návratu vojsk bez ohledu na to, zda splnily dané úkoly, začne sílit a může vést až ke změně vlády. Marná tak byla během roku tvrzení demokraticky zvolené vlády Iráku, že i přes téměř každodenní útoky, se situace na mnoha místech v zemi opravdu pomalu lepší a že za výbuchy mohou početné šiky zahraničních fanatiků v řadách sebevražedných útočníků či různých sektářských milicí.

Jakmile se Irák stal v americké domácí politice rozhodujícím faktorem, opozice přešla do útoku. Jak občas zdůraznili pozorovatelé, kritika sice nenabízela žádné věrohodné alternativy, ale mnho voličů v listopadových volbách do kongresu i senátu přesvědčila. Demokraté ukončili rok s těsnými většinami v obou komorách a jak opět pozorovatelé -- tentokrát škodolibě -- dodávají, budou nyní muset veřejnost přesvědčit, že mají vůbec nějaké alternativní řešení irácké situace. Neméně zajímavé je, že dlouho očekávaná zpráva komise pod vedením bývalého ministra zahraničí Bakera, která byla hojně citována kritiky prezidenta Bushe doma i ve světě coby odsouzení jeho politiky a zdůraznění nutnosti stažení vojsk, nakonec podle mezinárodních analytiků nenabídla žádné přesvědčivé řešení. Podle posledních zpráv tak prezident Bush nyní uvažuje o značném posílení vojenské přítomnosti v Iráku a přemožení teroristů početní převahou a razantní všudypřítomností do doby než bude dovycvičena irácká armáda. Skutečností je, že mu asi nic jiného nezbývá, ale je paradoxem, že přes zmíněnou většinu v obou komorách kongresu, Demokraté, kteří navrhovali vojska stáhnout, budou nyní moci Bushovi těžko v tomto oponovat.

S návratem cen ropy zpět na rozumnější úroveň podzim nakonec také přinesl Americe příjemnější zprávy i v hospodářské oblasti. Nižší ceny za import ropy a rekordní výše exportních příjmů díky lacinému dolaru se promítly do snížení obchodního deficitu za říjen o 8 a půl procenta. Co se pak týče dolaru, někteří odborníci se domnívají, že jeho pokles vůči euru a britské libře se nyní na konci roku zastavil a že je možné v příštím roce očekávat i jeho opětovný růst. To vše je sice příjemné, ale nijak se tím neřeší zmíněný deficit obchodního obratu s Čínou, se kterým Amerika do roku 2006 vstupovala, tedy už ve výši 202 miliard dolarů. Na konci roku to podle odborníků vypadá, že deficit bude za letošek ještě vyšší a problém se přenese do roku 2007, stejně jako jiné nevyřešené problémy doma i ve světě.

Ještě že se Americe poslední dobou daří alespoň v kosmu. Obnovení výstavby mezinárodní kosmické stanice, které je podmíněno úspěšnými úpravami a zvýšením spolehlivosti raketoplánů, je považováno za úspěch, stejně jako mnohé objevy amerických kosmických sond, nejnověji například vodopádů tekoucí vody na Marsu, vyvěrající občas z podzemí.

Na závěr roku je třeba zdůraznit, že Evropa by se rozhodně z dočasných potíží Ameriky neměla škodolibě těšit. To, že si Evropská unie předsevzala Ameriku hospodářsky předehnat, ještě neznamená, že se jí to vzhledem k vlastní rozbujelé byrokracii, k neochotě příliš riskovat a k bující pohodlnosti jejich obyvatel vůbec podaří.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

autor: jj
Spustit audio