Richard Seemann: Helmut Schmidt zažil nejkritičtější chvíle novodobých dějin Německa

Podařilo se mu zatajit, že jeho otec byl podle nacistických rasových zákonů židovským míšencem, což by mu zcela znemožnilo jeho důstojnickou dráhu ve Wehrmachtu.

Byl aktivním účastníkem bojů na západní i východní frontě, a díky svým představeným se mu podařilo vyhnout vojenskému tribunálu za svou kritiku nacistického režimu.

Stalo se tak poté, co byl delegován na proces se strůjci atentátu na Hitlera a požádal své nadřízené, aby byl z něho odvolán.

Po skončení války od roku 1945 se angažoval v sociálně demokratické straně a stal se předsedou její studentské mládeže. V té době vystudoval ekonomii a jako komunální hamburský politik se stal poslancem Bundestagu. Později pak poslancem Evropského parlamentu.

Čtěte také

Stal se ministrem obrany, financí a hospodářství v první a druhé vládě Willy Brandta v letech 1969 až 1974. Ve stejném roce byl zvolen 5. spolkovým kancléřem.

Během své vlády musel řešit vleklou hospodářskou krizi a důsledky teroristických atentátů radikální Frakce Rudé armády.

Helmut Schmidt na snímku s Leonidem Brežněvem v roce 1980. Schmidt se neváhal ostře postavit proti rozhodnutí Sovětského svazu v roce 1977 rozmístit v Evropě rakety středního doletu|foto: ČTK/AP,ČTK

Jako nejvyšší západoněmecký vládní představitel pokračoval v přátelské politice vůči Francii a společně s ní prosazoval evropskou integraci. Neváhal se přitom ostře postavit proti rozhodnutí Sovětského svazu v roce 1977 rozmístit v Evropě rakety středního doletu tím, že vyzval Spojené státy, aby učinily totéž.

Učinil tak přesto, že proti jeho rozhodnutí většina jeho tehdejší vlastní strany. Jeho záměr nakonec prosadila následující pravicová vláda Helmuta Kohla, který jej vystřídal v jeho funkci, když ztratil parlamentní většinu.

Poté se stal spoluvydavatelem liberálního týdeníku Zeit, jehož prostřednictvím šířil myšlenky podporující evropskou integraci a sociálně tržní ekonomiku.

Německá veřejnost si ho vážila i jako odvážného člověka, který jako hamburský senátor řídil s osobním nasazením záchranné akce při katastrofálních záplavách v roce 1962 v Hamburku.

Spolková kancléřka Angela Merkelová ve svém vystoupení ještě v pozdním úterním odpoledni vysoce vyzdvihla jeho osobnost, která vstoupila do německých dějin.

Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.