Revize stabilizačního paktu

27. leden 2005

Když italský premiér Silvio Berlusconi před několika měsíci přišel s návrhem na reformu takzvaného evropského stabilizačního paktu, který, jak se sám vyjádřil, "svírá ekonomie států unie do vězeňské kazajky", mnozí politikové v Evropě i v zahraničí se na něj dívali s podezřením. "Chtěl by svalit neúspěchy své hospodářské politiky na Evropu", prohlásila italská opozice.

V cizině si zase mysleli, že Berlusconimu jde jen o odklad při snižování velkého dluhu italských veřejných financí. Ten dosahuje 105% hrubého domácího produktu, zatímco dle přísných kritérií maastrichtských dohod by neměl překračovat 60%.

Berlusconi je ale muž, který se nedá snadno odradit. Naléhá tak dlouho, až ho ostatní začnou poslouchat. A jak se zdá, stejného výsledku dosáhl i se stabilizačním paktem. Pro země, které přistoupily k jednotné evropské měně pakt stanoví, že schodek každoročního státního rozpočtu nesmí překročit 3% hrubého domácího produktu. V opačném případě má Evropská komise povinnost zakročit a provinilý stát potrestat. Jak známo, v případě Francie a Německa v minulých letech Brusel zavřel obě oči a prohlásil, že opatření vlád obou zemí směřují k ozdravění veřejných financí a proto by případná pokuta nebyla na místě.

Berlusconi šel ale ve svém návrhu mnohem dále. Domnívá se, že do schodku se nemají započítávat produktivní investice, tj. veřejné výdaje na stavbu dopravních infrastruktur, na vědecký výzkum a vzhledem ke světové situaci i jistá část výdajů na zbrojení. "Protože toto je činnost, která napomáhá hospodářství, vytváří nové bohatství a pracovní místa", prohlásil při nedávném zasedání Evropské rady v Bruselu. "Skutečnost, že v zemích Unie, které nepřijaly Euro, je hospodářský vývoj příznivější, mě přesvědčila, že musíme změnit politiku. Mimo to, v době hospodářské stagnace nemůže být limit 3% nepřekročitelné tabu", dodal Berlusconi. V době, kdy předsedou Evropské komise byl jeho hlavní politický rival v Itálii, Romano Prodi, neměl magnát naději na úspěch. A ani Schröder či Chirac se nezdáli být nadšeni. Jako jediný spojenec se jevil Tony Blair. Ten ale v celé záležitosti nemá velké slovo, protože jak známo Británie k jednotné měně nepřistoupila.

Po nástupu nové komise se ale vítr obrátil. A jak se zdá, i evropští partneři se na Berlusconiho návrhy dívají jinýma očima. Důkazem toho byl tento týden pravidelný italsko-francouzský summit. Předseda francouzské vlády Jean-Pierre Raffarin na závěrečné tiskové konferenci prohlásil, že Francie společně s Itálií předloží na březnovém zasedání 25 šéfů vlád a států Evropské Unie návrh na hlubokou revizi stabilizačního paktu, právě ve smyslu návrhů Silvia Berlusconiho. A italský premiér okamžitě dodal, že i kancléř Schröder a španělský premiér Zapatero se dívají na věc podobně. Pokud to nepřehnal je jisté, že přes odpor některých menších států bude pakt revidován a stane se pružnější, tj. jeho interpretace bude záviset na hospodářské konjunktuře v Evropě.

Není pochyb o tom, že se pro Berlusconiho vládu jedná o dosti důležitý politický i hospodářský úspěch. Tím spíše, že při středečním setkání byla podepsána celá řada dohod, které znamenají, že se Řím dostal z politické izolace v kontinentální Evropě, ve které se během posledního jednoho a půl roku pohyboval. Například to znamená, že jakmile se zlepší finanční situace letecké společnosti Alitalia, bude spojena s Air France. V dubnu má být definitivně schválen projekt rychlostní železnice mezi Lyonem a Turínem, který sebou přinese stavbu dalšího velkého alpského tunelu. A italská společnost na výrobu elektrické energie Enel, která nedávno koupila slovenského partnera, se úzce propojí s francouzskou EDF.

K tomu přispěl další nedávný překvapivý krok Berlusconiho: návrat k jaderné energii. V roce 1987 se pod vlivem černobylské katastrofy na Apeninském poloostrově konalo referendum, které vedlo k okamžitému uzavření jaderných elektráren v Itálii. "Jenže my musíme elektřinu dovážet a ta naše firmy pak stojí o 20% více než firmy konkurentů", stěžoval si premiér. "Navíc naši sousedi jaderné elektrárny mají blízko našich hranic a kdyby došlo k nehodě, tak si to stejně odneseme". Francouzi nyní Italům nabídli spolupráci při stavbě společných zařízení. Hodně rychle to patrně nepůjde, ale dvacet let trvající politické tabu bylo poraženo.

autor: Josef Kašpar