Řešení sporů kolem jaderných programů Íránu a Severní Koreje

31. červenec 2003

Čas dovolených je v plném proudu. Oddechnout se chystá i nejmocnější muž světa, americký prezident George Bush. Relaxovat chce od soboty celý měsíc na svém ranči v texaském Crawfordu. Dovolená je pro každého přirozeným předělem v roce, vyplněném pracovními povinnostmi a také příležitostí k dílčímu bilancování. Tím byla pro Bushe středeční tisková konference v Bílém domě, první od konce války v Iráku, od něhož uplynulo rovných 90 dnů.

Hodně věcí, které šéf Bílého domu řekl, nikoho nepřekvapilo. Například to, že si stojí za rozhodnutím zahájit válku v Iráku, že je třeba být trpělivý, pokud jde o pátrání po zbraních hromadného ničení a obnovu Iráku a že spojenecké jednotky jsou zřejmě čím dál blíže dopadení Saddáma Husajna. Nepřekvapilo ani Bushovo skálopevné přesvědčení, že rozsáhlé snížení daní je nejlepším lékem na bolesti americké ekonomiky, i když demokratická opozice i řada odborníků se s tímto názorem rozhodně neztotožňuje.

Překvapila jiná věc. Tentýž americký prezident, který je kritizován za to, že ve své zahraniční politice nebere ohledy na postoje mezinárodního společenství a který válku proti Iráku zahájil s velmi omezenou mezinárodní podporou, vyzval k co nejširší spolupráci a diplomatickému řešení krizí kolem jaderných programů Íránu a Severní Koreje. Podle šéfa Bílého domu sice zůstávají otevřené všechny možnosti, ale diplomacie je nejlepším způsobem, jak se vypořádat se zbývající dvojicí původně tříčlenné "osy zla".

"Myslím, že nejlepší způsob, jak problém Íránu řešit, je přesvědčit jiné, aby se připojili k našemu jasnému stanovisku, že Teherán by ve vlastním zájmu neměl jaderné zbraně vyvíjet", prohlásil doslova americký prezident. Výrazem "jiní" měl přitom na mysli Rusko a Evropskou unii. Evropská patnáctka ostatně už minulý týden Teherán upozornila, že jeho naděje na lepší obchodní vztahy s Evropou mohou zůstat nenaplněny, pokud Íránský režim nepřistoupí na přísnější kontroly svých jaderných zařízení.

V mírové řešení, dosažené prostřednictvím mnohostranných jednání, Bush věří také v případě Severní Koreje. Ta by měla podle amerického prezidenta svůj program vývoje jaderných zbraní opustit pod tlakem Spojených států, Číny, Ruska, Japonska a Jižní Koreje. Zapojení širšího mezinárodního společenství Bush prosazuje jako nástroj urovnání konfliktu v Libérii, jejíž obyvatelé volají po nasazení amerických vojáků. Bush ale v tomto případě trvá na několika podmínkách. Rozmístění afrických mírových jednotek, odchodu prezidenta Taylora a zastavení násilností.

Analytici upozorňují, že důraz, který Bush ve svém vystoupení kladl na diplomatické, respektive mnohostranné řešení tří různých krizí, rozhodně neznamená výraznější odklon od dosavadní politiky Bílého domu. Tato politika byla mnohokrát ironicky popsána větou, "co je dobré pro Ameriku, je dobré pro zbytek světa". Pokud bychom se na chvíli přidrželi podstaty této teze a aplikovali ji na středeční Bushovo vystoupení, pak těžko nalezneme rozpor mezi vojenským řešením irácké krize a voláním po diplomatickém řešení jaderných sporů s Íránem s Severní Koreou.

V zájmu Spojených států není ocitnout se znovu v situaci, kdy s velmi úzkou koalicí států řeší problém, o jehož naléhavosti nedokáží přesvědčit další důležité aktéry světové politiky. V zájmu americké vlády to není mimo jiné proto, že je v tuto chvíli příliš vojensky i finančně vázána poválečnou obnovou Iráku. V zájmu prezidenta Bushe to není proto, že ho začnou čím dál tím více zaměstnávat blížící se prezidentské volby v roce 2004.

Není divu, že Bush několikrát ve svém vystoupení použil slovo trpělivost. "Ani naše demokracie nevygenerovala vůdce, jakým byl Thomas Jefferson během devadesáti dnů", reagoval šéf Bílého domu na poukaz na potíže poválečného Iráku. Ten by se, jak známo, měl podle Spojených států stát příkladem demokracie pro celý Blízký východ. Otázkou je, zda trpělivost s jejich vlastním prezidentem vydrží většině Američanům až do příštích voleb. Podle posledních průzkumů to tak nevypadá. Bushe by teď volilo 47 procent, tedy méně, než polovina Američanů.

autor: Bohumil Šrajer
Spustit audio