Řepka není budoucnost biopaliv. Nenuťme zemědělce pálit potraviny, žádá europoslankyně

Řepka olejka
Řepka olejka

Brusel navrhuje snížit podíl obilí, řepky a kukuřice a dalších surovin ze sedmi procent v roce 2020 na 3,8 o deset let později. Výbor Evropského parlamentu pro životní prostředí a zdraví jde ještě dál a odhlasoval záměr naprosto ukončit jejich výrobu do roku 2030. Měla by je nahradit druhá generace biopaliv vyráběných hlavně z odpadů. Z Prahy, Varšavy a Budapešti ale zaznívá ostré odmítnutí, protože záměr prý ohrožuje investice, pracovní místa i ekologické závazky.

„Biopaliva první generace, jak jsou dnes používána v Evropské unii, jsou nefér hrou vůči všem,“ uvedla v pořadu Pro a proti europoslankyně za KSČM Kateřina Konečná. „Minimálně polovinu jich dovážíme, včetně palmového oleje, takže je to jen hra na to, že něco šetříme.“

Politička tvrdí, že bychom měli pokročit dál a najít způsoby, jak nepálit potravinářské suroviny, dát možnost potravinové soběstačnosti a zároveň najít něco jiného. „A tím jsou biopaliva dalších generací.“


Nechme si řepku pro krmné směsi a oleje. Řepka nám nevyřeší vše. Musíme a chceme jít dál, protože řepka není řešením biopaliv. Proč je Česká republika zemí s druhým největším procentem řepkou oseté plochy? Kateřina Konečná

„Je tu panika, že jsme něco zakázali. Ale my říkáme, že mají všichni dvanáct let na to, aby našli způsob bez toho, abychom byly nuceni pálit de facto potraviny,“ vysvětluje Konečná.

Ta si prý uvědomuje důležitost řepky jako komplexní plodiny pro zemědělce. „Myslím, že by i oni sami přivítali, aby z řepky byla potravinářská surovina a nemuseli ji pálit. Ale chovají se prostě ekonomicky, jak je to v Česku nastaveno.“

„Nechci brát zemědělcům řepku, uvědomuji si její důležitost pro celý zemědělský cyklus. Vadí mi, že se v rámci biopaliv teď zaměřujeme pouze na ni. Naše usnesení chce říct, že jsou tu nové metody a technologie,“ shrnuje Konečná.

Ředitel Divize pohonných hmot, biopaliv a obnovitelných zdrojů koncernu Agrofert Martin Kubů upozorňuje, že biopaliva jsou součástí skupiny nástrojů potřebných ke splnění cílů Evropské unie v oblasti obnovitelných zdrojů energie.

„Pokud si chce Evropská unie klást tak vysoké emisní cíle, tak musí mít také nástroje, jak je reálně splnit.“


Nikdo neříká, že je řepka řešením pro všechno. Biopaliva se u nás vyrábějí i z cukrové řepy a kukuřice. A v EU jsme až šestou zemí, daleko více řepky pěstuje Německo, Francie, Rakousko a další. Martin Kubů

Základní rozdíl mezi palivy první a druhé generace je, že první je vyráběna z plodin, zatímco druhá z odpadů. „Co jsou ale ty odpady? Vždy to budou produkty zemědělství. Je těchto odpadů ale dost, aby biopaliva mohla být vyráběna v obejmu, který si klade EU za cíl?“

„Česká biopaliva dnes šetří řadově mezi 65 až 70 procenty emisí skleníkových plynů. Jsou tedy vysoce efektivní a umožňují nám dostát našim emisním závazkům do roku 2020," říká Kubů.

Namítá, že přesně tak, jak navrhuje Konečná, se v České republice s řepkou už dávno nakládá.

„Český zemědělec nepěstuje řepku, jen aby z ní byla biopaliva. U nás vypěstovaná plodina se z větší poloviny použije právě na výrobu jedlého oleje. Při zpracování řepky se také vyrobí krmiva, takže se podstatná část řepky se vrací zpět do potravinového řetězce třeba jako krmné směsi,“ konstatuje Kubů.