Rekordman Berlusconi

5. květen 2004

Sedmašedesátiletý Silvio Berlusconi je mužem mnoha tváří. Ještě za studií na vysoké škole začal jako bavič na výletních lodích, aby se posléze stal úspěšným podnikatelem s nemovitostmi. Následoval přerod v mediálního magnáta a nejbohatšího muže Itálie. Od 5. května 2004 může Berlusconi tvrdit, že je také úspěšným, ne-li nejúspěšnějším italským politikem. Stal se totiž premiérem nejdéle sloužící vlády v poválečném období. Jeho kabinet byl ve středu u moci přesně 1060 dnů.

Pokud si však někdo myslí, že padesátá devátá italská poválečná vláda vděčí za svou dlouhověkost výjimečnému premiérovi, mimořádně zdatným ministrům, ukázkové souhře koaličních partnerů a všeobecné spokojenosti voličstva, pak je na velkém omylu. Nejnovější průzkumy totiž svědčí o něčem úplně jiném: Berlusconi jako premiér zklamal dva ze tří Italů. Přibližně stejný poměr dotázaných vyčítá vládě, že neplní předvolební sliby. A nejčastější zmiňovanou příčinou nespokojenosti s výkonem vlády je rozhádanost kabinetu.

Vláda, která překonala 18 let starý rekord, se tedy přes pomyslnou laťku nepřenesla zrovna elegantně. Nedostatky stylu ale Berlusconimu zjevně nevadí. Základ k překonání rekordu položil už v roce 2001 vítězstvím ve volbách, od kterých se může opírat o pohodlnou parlamentní většinu. Političtí protivníci mu příliš starostí nedělají, což ostatně opět přesvědčivě doložil už zmíněný průzkum: Opozice svou roli řádně plní pouze pro 8 procent dotázaných.

Berlusconi těží z reformy volebního systému z poloviny 90-tých let. Do té doby proporční volební systém se změnil na systém kombinovaný s výraznými většinovými prvky. V důsledku toho vzrostl tlak na větší soudržnost mezi ideově blízkými politickými subjekty, což se ukázalo už v případě vlády levého středu premiéra Romana Prodiho, která vznikla v roce 1996. Nebýt vnitřního pnutí uvnitř tehdejšího vládního tábora, byl by dnes rekordmanem právě Prodi. Levice si v každém případě moc podržela až do roku 2001. Stihla však vystřídat tři premiéry.

Odpověď na otázku, proč má současná vládní většina tři roky stejného premiéra je jednoduchá: Protože na rozdíl od levice má v Berlusconim jednoznačného vůdce. Vládní ambice stran napravo od středu už 10 let stojí a padají s osudem tohoto muže. Změna na čele tábora pravého středu a v čele vlády by přicházela v úvahu jen tehdy, pokud by nejbohatší muž Itálie a suverén italského mediálního trhu z jakéhokoli důvodu usoudil, že nechce hrát první housle. To se ale jen tak nestane.

Budeme-li do třetice citovat z průzkumů veřejného mínění, pak je stejného názoru i většina italských voličů. 62 procent dotázaných si myslí, že Berlusconiho vláda vydrží u moci po celou dobu svého řádného funkčního období, tedy až do poloviny roku 2006. I kdyby se nespokojenost voličů v nadcházejících červnových místních volbách a volbách do Evropského parlamentu zhmotnila v jasnou porážku vládních stran, nelze čekat víc, než hlasitou výměnu názorů uvnitř koalice, případně dílčí změny na ministerských postech.

Bud´ jak buď, rekord v délce působení v čele vlády Berlusconimu nikdo vzít nemůže Příznačné je, že nejbohatší muž Itálie přepsal historii na úkor svého přítele, socialisty Bettina Craxiho. Právě za jeho premiérství v polovině 80-tých let Berlusconi vyrostl v suveréna italského mediálního trhu. Zatímco Craxi zemřel v roce 2000 v dobrovolném exilu v Tunisku, kam se uchýlil před soudními procesy ve vlasti, Berlusconi láme politické rekordy.

Pro současného italského premiéra je to jistě důvod oslavám a to nikoli pouze kvůli pocitu historické výjimečnosti. Působení v politice a setrvávání u moci je v jeho případě také dobrým nástrojem, jak se bránit vlastním mnohačetným a mnohaletým trablům s justicí. Rekordman Berlusconi je zkrátka mužem mnoha tváří.

autor: Bohumil Šrajer
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.