Regulovat? Neregulovat?

Regulační mechanismy působí v živých organismech. Bez regulace se však neobejde ani lidská praxe. Záleží ovšem na tom, o jakou oblast se jedná a kdo určí pravidla. Všichni se asi shodneme na tom, že je praktické regulovat vodní tok, ale nikoli tak, aby se stal vybetonovaným korytem. Prostě: regulace ano. Otázka zní: do jaké míry? - Obtížnější situace nastává u výše nájemného, protože to je oblast střetu opačných zájmů dvou odlišných skupin. Určitá regulace je tu nezbytná, spor se vede o její míru.

Ještě složitější je to u finančních trhů. Jejich nedávné selhání spustilo hospodářskou recesi, která se šíří a prohlubuje. Těžko jí přihlížet jen tak. Zdá se, že protikrizová opatření v podobě mohutných finančních infuzí do bankovnictví a některých průmyslových odvětví nejsou tak účinná, jak se čekalo. Proto mnozí ekonomové a docela nedávno i politici v zemích, jimž říkáme vyspělé, soudí, že napříště bude nutno přikročit k určité regulaci finančních trhů. Říkají to i ti, kdo jsou považováni za pravicové. I oni chtějí vyloučit způsoby chování, o nichž se domnívají, že stávající krizi spustily a dále ji udržují, případně prohlubují.

Kdo by se měl této regulace a její míry ujmout? Nepříjemná otázka, ale není těžké na ni odpovědět. Zatímco v živé přírodě obstarávají regulaci podivuhodné předem dané mechanismy, u lidí je do značné míry přenechána jejich rozumu a svědomí. Pokud tyto instance na to nestačí, zbývá jediná, a tou je stát. I na jeho úrovni rozhodování by měl rozum a svědomí zůstat nějak ve hře, zejména jde-li o stát demokratický.

Slýcháme, že stát, i ten demokratický, je špatný hospodář. Že státní správa je bezduchý stereotyp apod. Ano, jistá skepse vůči dovednostem státu je na místě. "Jistá" ještě neznamená "zásadní". Stát vytváří právní řád a. nezastavuje se ani před oblastí ekonomiky. Stanoví strukturu rozpočtu, daní, celních sazeb atd. I ta současná protikrizová opatření, byť problematická, provádí on. Nikdo jiný tu není.

Mluvit u nás o regulaci ekonomiky státem platilo dlouho za neslušnost. Snad že máme zažitu kolektivní zkušenost se státem totalitním. Ten chtěl regulovat téměř všechno. U jedněch občanů vytvořil návyk na stát, jiné státu odcizil. Obojí přetrvalo listopadový převrat.

Ten způsobil jistou desorientaci. Důvodná potřeba odpoutat se od dirigismu totalitního státu uvolnila prostor víře, že rozsah státní moci i její regulace má být co nejmenší. Šířili ji neoliberální ekonomové, pro něž je stát nutným zlem. Také politici vydávající se za pravicové, mladí žurnalisté, kteří se chopili příležitosti. A v neposlední řadě podnikaví dobrodruzi, jimž vadí právní řád, a to jakýkoli. Tato víra formovala převládající veřejné mínění v letech postupně klesající euforie, přibližně do půli 90. let.

Od té doby se naše společnost postupně diferencuje. Přibývá těch, kdo nemají onu víru, ale naopak obavu, neboť zakoušejí zdražování zboží i služeb. Zprvu nebyli moc slyšet. Media je podezírala, že touží po obnově bývalého režimu. Někteří asi ano. - V současné situaci postupující hospodářská recese se sociální vědomí mění. Tzv. sociální nůžky se začínají rozevírat. Na jedné straně jsou tu bohatí plus ti, kdo si myslí, že by zbohatnout mohli nebo že alespoň nezchudnou. A na druhé straně chudí plus ti, kdo jimi zatím nejsou, ale bojí se, že by se jimi mohli stát.

Tomu se přizpůsobuje i uspořádání politické scény. To její reprezentace určuje povahu státní moci. Schopností vládnout, tedy řídit stát, se naše politická reprezentace zatím příliš nevyznamenala. Elity, z nichž se rekrutuje, o své loajalitě ke společnosti jako celku a jejímu státu rovněž nepřesvědčily. Zmíněné "sociální nůžky" rozpolcují naši reprezentaci, tedy vládní koalici a opozici, snad ještě více než samu společnost. Protože rozumu a svědomí zůstala vyhrazena pouze privátní sféra, dotáhly to obě tak daleko, že nejsou schopny spolu rozumně komunikovat. Přitom právě ony stojí před úkolem čelit ekonomickému propadu a vytvářet pravidla, regulovat. Myslím, že pro polistopadový český stát nastává zatím nejtěžší období.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .