Reforma německého zdravotnictví a kvadratura kruhu

29. březen 2006

Od druhého měsíce ve čtvrtletí pracují ambulantní lékaři prakticky zadarmo. A nám jde o to, aby práce, kterou odvádějí, byla odpovídajícím způsobem zaplacena. Tak uvedl Jörg Dietrich Hoppe, prezident Německé lékařské komory jeden z důvodů, které už tento rok podruhé přivedly německé lékaře do berlínský ulic.

Ve středu 18. ledna se jich sjelo do Berlína na 20 tisíc. Demonstrovali nespokojenost se způsobem, jak je financována a řízena německá zdravotní péče. V pátek 24. března si to přibližně ve stejném množství zopakovali. A protože nejsou přesvědčeni, že se něco radikálního v nejbližší době stane, dohodli se, že stávající protest si dají ještě jednou. Opět v pátek, 19. května tohoto roku.

Problémy, kterým německá zdravotnická veřejnost čelí, se zdají, jakoby je Němci opsali od našeho zdravotnictví. Případně jako bychom naše zdravotnictví opisovali od německého. Dokonce vzdor tomu, že oba systémy, zejména ve způsobu financování vykazují výrazné rozdíly.

Stejně jako české i německé zdravotnictví zaznamenává každoroční enormní nárůst výdajů za léky. Jen minulý rok v Německu vzrostly výdaje spojené s léky o 17 procent. K tomu říká Karl Lauterbach, člen zdravotního výboru Spolkového sněmu: Na trh přichází celá řada nových medikamentů, které sice více stojí, ale dílem jsou dokonce i horší než původní preparáty. Karl Lautenbach, který není jen poslanec za sociální demokracii, ale zejména zkušený profesor medicíny, dobře ví, co říká. Farmaceutické firmy rok co rok přinášejí na trh nové a zároveň dražší preparáty. Jejich účinnost je mnohdy v lepším případě stejná jako u původních. Zisk mají farmaceutické koncerny. Sotva však německé zdravotnictví a v neposlední německý pacient.

Záludný a nemotivující je i způsob odměňování praktických lékařů. Celková částka na honoráře se prakticky nemění. Rozděluje se podle výkonnostních bodů, vykázaných jednotlivými lékaři. Každý je tak motivován uskutečnit co nejvíce výkonů a tak vykázat co nejvíce bodů. Čím více se za dané období sejde bodů, tím toho méně zbývá k proplacení za jeden každý bod. Tak se může stát, že lékař, který v daném období vykázal více výkonů, než v období předcházejícím, dostane za stávající nižší honorář proti období předchozímu.

Mezi lékárnami v Německu neexistuje žádná konkurence. Organizovány jsou tak, že vytvářejí na sobě nezávislé regionální monopoly. Mimo to lékárnická lobby podobně jako naši lékárníci zatím úspěšně zabraňují tomu, aby léky na bolení hlavy a podobné medikamenty byly k mání jinde než v lékárnách. Například v drogeriích.

Nejinak je tomu i s nemocenskými pokladnami. Je jich sice 260 po celém Německu, avšak stejně jako naše zdravotní pojišťovny si vzájemně nijak nekonkurují. Nic je nenutí, aby peníze, které jim jsou svěřeny, vydávaly s maximální obezřetností a s důrazem na co možná nejvyšší účinnost.

Kliniky, pokud nejsou soukromé a závislé na soukromých pacientech, se vyznačují značným plýtváním. To se týká nejen vlastních léčiv a zdravotnického materiálu, ale i doprovodných služeb. A přitom i dnes je možný opak. Soukromá klinika Hélios v Berlíně kupříkladu optimalizovala pohyb pacientů po klinice (na různá vyšetření a další úkony) natolik, že dosáhla v porovnání s předchozím stavem 80ti procentních úspor. Přitom dokázala obsloužit bezmála dvojnásobný počet pacientů.

Pomalu začínám věřit, že musím být doktorem přes nauku o formulářích, přes úřednickou medicínu, abych pochopil, co mám dělat. Pacient se stále více ztrácí z místa děje, dokonce v systému bezmála ruší. Tak zdůvodňuje jeden z lékařů svoji účast na berlínské demonstraci. Přemíra administrativy nakonec není specifikum jen německého zdravotnictví.

Jádrem problému není ani tak stárnutí obyvatelstva, ani pokrok v medicíně, který prodražuje zdravotní péči, ale neochota a neschopnost politiků jednat a jejich snaha neustále se podbízet voličům, říká předseda marburského sdružení lékařů Montgomery.

Německé zdravotnictví - stručně řečeno - pokud nemá být chronicky podfinancováváno, pokud se nemá ke škodě pacientů neúměrně přiživovat na práci lékařů, vyžaduje radikální reformu. O její náznak se už před třemi lety pokusil bývalý kancléř Schröder. Tehdy vyzval opoziční křesťanské demokraty, aby se podíleli na společném vypracování konceptu reformy. Pro zásadní rozpory tehdejší jednání ztroskotala.

Dnes obě strany tvoří vládní koalici. Rozpory z tehdejší doby však přetrvaly. Společná vládní odpovědnost je ale nutí přece jen hledat určitá kompromisní řešení. Dobrou zprávou pro Němce tedy je, že každé z řešení bude respektovat maximu: Nikdo nesmí být nemocný, protože je chudý - a nikdo nesmí být chudý, protože je nemocný. Možná půjde o kvadraturu kruhu. Možná tou kvadraturou kruhu je jen: Na straně jedné přebujelý a reformu vyžadující sociální stát, na straně druhé neochota politiků podstoupit byť jen přiměřené politické riziko.

Uvidíme. Spolková vláda slíbila, že náčrt reformy představí veřejnosti do léta tohoto roku.

A u nás je klid. Máme přece před volbami.

autor: ern
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.