Referendum v mlhách

Přesto se už léta diskutuje o tom, zda-li má mít Česká republika obecný zákon o referendu, který za stanovených podmínek umožní vypsat referendum na různá témata. Pravicová vládní koalice z roku 1992, která měla základní vliv na tvorbu nyní platné Ústavy, nebyla toho příznivkyní a z toho vyplývá i zmíněná ústavní formulace. Naproti tomu levicová část politického spektra, která českou politiku prostřednictvím ČSSD začala ovládat v roce 1998 obecné referendum podporovala. Protože ale Ústava přirozeně předpokládá o věci ústavní zákon, nepodařilo se jí ho prosadit.

Nyní je tato diskuse aktuální zejména kvůli referendu o evropské ústavě, o které v České republice možná referendum bude a možná nebude. Zatím není nic jasné. Vláda se opět snaží v této diskusi prosadit obecné referendum, zatímco senátoři ODS prosazují návrh zákona o jednorázovém referendu k evropské Ústavě, se kterým by Senát přišel jako se svou zákonodárnou iniciativou. Podobným způsobem ostatně vznikl i ústavní zákon o referendu o vstupu do Evropské unie.

Jen na okraj diskuse o referendu připomeňme to, že vláda se zatím nerozhodla, jakým způsobem bude informovat své občany o evropské Ústavě, dnes jednání na toto téma odložila a vrátí se k tomu příští týden. Ministerstvo zahraničních věcí vládě navrhuje, aby kampaň k evropské ústavě stála příští rok zhruba 218 milionů korun. Bude využito zkušeností z předloňské kampaně pro vstup do Evropské unie. Tehdy byla kampaň kritizována, protože nebyla informační, ale jednoznačně prosazovala vstup pod heslem Ano.

Vláda by tedy měla rozhodnout, zda-li kampaň bude jen neutrální a informační nebo zda bude politická a schválení ústavy bude podporovat. Jenže to hodně závisí právě na tom, zda-li proběhne o věci referendum. Vládní i opoziční síly se shodují na tom, že by referendum proběhnout mělo, byť v mnohých státech Evropské unie schvalují Ústavu parlamenty. Ani vláda, ani opozice zatím občanům řádně nevysvětlily, proč je referendum nutné. Panuje nejasnost i o jeho podobě a datu.

Politikové ČSSD se například už několikrát vyjádřili, že by spojili referendum s volbami do Poslanecké sněmovny v červnu příštího roku. ODS, jejíž senátoři navrhují jednorázové referendum, ho žádá ještě letos. To by postavilo do delikátní situace zmiňovaný návrh kampaně ministerstva zahraničních věcí, protože to žádá prostředky až na příští rok. ČTK také dnes připomíná ve své zprávě, že Evropská unie se před nedávnem podivila, že ji Česká republika zatím nepožádala o žádnou podporu při informování občanů o ústavní smlouvě Evropské unie a že jí ani nesdělila, jak si hodlá počínat. Podle ministerstva tak Česká republika nemůže učinit před tím, než vláda schválí podobu kampaně.

Vypadá to, že českou politiku i české politické strany věru zajímají jiné věci než nějaká nejasná evropská Ústava. Nakonec se může stát, že z nouze budou tak jako tak ji schvalovat poslanci a senátoři, protože se nepodaří ústavní zákon o referendu přijmout. Velká část politické reprezentace je proti obecnému referendu s logickým argumentem, že principem zastupitelské demokracie je to, že o věcech rozhodují vybraní zástupci, kteří mají více informací a více času na studium dokumentu, než občan, jehož povinností není číst obsáhlé materiály.

Velkým odpůrcem referenda je právě opoziční ODS, jeho půvab ovšem objevuje vždy, když jde téma, které se jí hodí. Tak byla velkým a nedočkavým zastáncem referenda o vstupu do Evropské unie, přestože jeho vyhlášení nikdo nezpochybňoval, a nyní stejně nedočkavě připravuje referendum o Evropské ústavě. Trvá však negativní postoj k obecnému referendum. Těžko v tom najít nějakou konzistenci. Buď platí argument o výhodách zastupitelské demokracie a nebo neplatí. Není přece možné, aby v jednom případě platit a ve druhém neplatil.

Diskuse na toto téma bude jistě zajímavá a řekne nám mnohé o stavu české zastupitelské demokracie.