Ředitel Ježek odvolán
Takže to nakonec dopadlo tak, jak se dalo čekat. Poměrně nekulturním způsobem, toliko přes svého zástupce a dvěma větami odvolal ministr kultury Václav Jehlička šéfa Národní knihovny Vlastimila Ježka. Kdyby to celé nezavánělo na celou zemi naprosto jednoznačně politicky ovlivňovaným manévrem, našli by se možná jedinci, kteří by za touto akcí hledali nějaká profesní pochybení pana Ježka. Profesní těžko, politická pochybení - jak to tak vypadá, ano.
Za tu dobu, co stál v čele Národní knihovny, se panu Ježkovi podařilo tuto národní instituci v dobrém slova smyslu pěkně zviditelnit. Navíc se pokusil obstarat pro vlastní náplň práce této instituce moderní a na špičkové úrovni funkční budoucí budovu Národní knihovny. Tenhle pokus ho nakonec stál i místo.
Budova Kaplického Národní knihovny měla i jinou ambici. Zároveň to mohla být architektonická zvláštnost světové třídy. Něco, co by si hlavní město v centru Evropy skoro zasloužilo. Běžte se nyní někdo, kdo to neznáte, podívat na Letnou. Kousek od míst, kde měla a mohla stát knihovna, jsou obrovské díry do země a obrovské haldy hlíny. Park na Letenské pláni zpola zničen. Díry do země povedou další z magistrál téměř centrem Prahy, aby vyústily do míst, kde už dnes stojí kilometrové fronty aut. Kapacita té výpadovky či vpadovky už teď nestačí - z Letné se tam ještě přivedou další desetitisíce aut. Komu, kromě betonářské lobby, tohle prospěje? Ta magistrála neměla vůbec dojít k Letné, měla obkroužit město mimo jeho hranice. Letná mohla být klidovou zónou s knihovnou jako jejím přirozeným centrem a magnetem...
Zpět k tématu.
Vyhazov pana Ježka zavání trapností, a nějaký mírnější výraz mě v té souvislosti nenapadá.
V tomto ohledu bych rád upozornil na okolnost, na níž již před několika dny upozornil Jiří Leschtina v Hospodářských novinách, později též Ondřej Štindl v periodiku Týden (četl jsem webovu verzi). Jde o to, že teprve nedávno byl zveřejněn (konečně!!!) celý text onoho stanoviska z Bruselu ventilovaného často odpůrci Kaplického návrhu Národní knihovny. Mělo se prý jednat, říkali odpůrci, o důkaz, že celá ta soutěž na novou budovu Národní knihovny měla být snad nezákonná. No, zkrátka lidovou řečí: ten dopis, dokud nebyl zveřejněn, měl sloužit jako pevný podklad, na kterém bylo možno namydlit panu Ježkovi schody na cestu z ředitelské funkce.
Není tomu tak. Dopis z Bruselu, psal ho jakýsi subalterní úředník, (a jak jsem řekl, jen tu opakuji, co kolegové již napsali) v žádném případě Ježkovu nějakou vinu nedokazuje! Jsou v něm například formulace, že není nutné vypisovat veřejnou zakázku, pokud se soutěž řídí procesními pravidly a je zadávána podle zvláštního postupu mezinárodní organizace. Soutěž na novou budovu Národní knihovny byla uspořádána podle pravidel Mezinárodní komise architektů. Takže co?
V dopise se naráží na závaznost a nezávaznost pravidel mezinárodních organizací a vztah těchto pravidel k směrnicím Evropské unie. Když se z dlouhého udělá krátké: směrnice Evropské unie závaznost pravidel (čti - pro soutěž na novou budovu Národní knihovny) nepožaduje. Mnozí naši politici, kteří z nějakých důvodů bytostně nesnášejí představu, že by nová Národní knihovna měla být podle návrhu pana Kaplického, nota bene na pražské Letné, nám ale tvrdí pravý opak. Kdyby to nebyli politici, tak by si jeden mohl myslet, že lidem lžou.
V tom slavném dopisu z Bruselu je formulace o tom, že ředitel Ježek neměl důvod neřídit se příslušnou směrnicí Evropské unie. V interpretaci Ježkových (potažmo Kaplického) odpůrců se ale objevuje, že Ježek se "nesměl" neřídit tou směrnicí. Rozdíl je to velice subtilní, ale podstatný. Čeština dokáže být zrádná. Navíc v onom dopise z Bruselu, sloužícím už nějakou dobu jako důkaz, že pan Ježek měl jaksi páchat nějakou protizákonnost, či cosi proti unijním pravidlům prosazovat, se uvádí, že stanovisko v něm zjevené Evropskou komisi nijak nezavazuje. Aha.
Stačil ale ten dopis jako pověstná hůl na psa, jménem Ježek.
Jeho asi poslední "chybou" bylo, že před pár dny oznámil ochotu jakéhosi soukromého majitele pozemků v širším centru Prahy, nabídnout je k vystavění Národní knihovny podle návrhu pana Kaplického. To už asi - z úhlu pohledu jeho nadřízených - zavánělo rebelií, takže byl odvolán.
Mimochodem: je to skvělý nápad. Soukromník poskytne pozemky, lidé by se mohli (za štědré pomoci našich miliardářů) pustit do sbírky na stavbu nové Národní knihovny a ministr, primátor i prezident (a soubory jejich tleskačů) by mohli - slušně řečeno - jen zpovzdálí přikukovat...
Jenže v reálu je to jinak. V reálu platí toto: Vždy, když se takto začnou mocipáni chovat, vždy když začnou nadřazovat svou politickou moc smysluplným argumentům, vždy když končí diskusi pomyslným výstřelem, napadne člověka tatáž věc:
Co po nich - pro naše potomky v téhle zemi zbude? Čím se, na poli (promiňte ten výraz) kulturním, zapíší do dějin prezident Klaus, primátor Bém, ministr Jehlička? Co pro kulturu této země udělali? Víte to někdo? Já ne...
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.