Rebelové mezi homosexuály: Proč někteří starší gayové nepodporují stejnopohlavní svazky?

11. listopad 2017

„Nikdy za celý svůj život nepochopím, proč se homosexuální komunita rozhodla napodobit instituci, která se neosvědčila ani heterosexuálům. Je to směšné,“ říká pro australský server Conversation 60letý afroamerický gay aktivista žijící v Los Angeles.

Jak píše autor článku, sociolog a historik Peter Robinson, podobný názor na stejnopohlavní svazky sdílí i mnozí další starší homosexuálové, kteří reagují na mladší generaci a jejich tužby po manželství. Názor starších odráží výrazně odlišné zkušenosti těch, kteří vyrostli v mnohem restriktivnějších a méně tolerantnějších dobách.

Odlišná zkušenost

Starší Australané obecně méně podporují homosexuální sňatky. V roce 2013 autor článku v rámci svého sociologického výzkumu na téma sexualita a stárnutí zpovídal skupinku homosexuálních mužů z různých zemí. Většina z dotazovaných, kterým bylo nad 50 let, se o sňatcích gayů vyjadřovala pochybně, nebo je odmítala. Muži mladší třiceti let je naopak podporovali. Ačkoliv výsledky nelze přímo aplikovat na rok 2017, přinejmenším něco vypovídají o mezigeneračním sporu.

Starší muži se většinou nezapojují do debat o stejnopohlavních svazcích. Podle autora textu je to možná proto, že nechtějí zradit svou vlastní sociální skupinu nebo nechtějí dávat najevo tzv. internalizovanou homofobii neboli zvnitřnění předpokladu, že reakce okolí na homosexuální orientaci bude negativní. Tento postoj se desítky let vyčítal gayům, kteří nesplňovali předepsané normy své subkultury.

Přitom je velmi důležité, abychom naslouchali i názorům starších homosexuálů, neboť ti dnes uvnitř své skupiny tvoří menšinu, která přitom čelí větším finančním a sociálním nejistotám než mladší muži, píše Robinson. Jestliže chceme legalizovat stejnopohlavní manželství, neměli bychom podle něj upozaďovat zkušenosti a názory starších gayů.

Jedna z věcí, která možná starší gaye a asi i lesby odrazuje, souvisí s odlišnou zkušeností, která je formovala, když byli mladí.

Gayové s adoptovaným dítětem - homosexuální adopce - stejnopohlavní rodina

V raných 70. letech chtěli feministky a gayové bojující za liberalizaci, aby jejich přívrženci přemýšleli, jak se osvobodit od svazujících požadavků společnosti např. na rodinný život. Vyzývali je, aby experimentovali s alternativními formami intimních vztahů, které se zásadně odlišovaly od představ o nukleární rodině, kde spolu žijí heterosexuální manželé a jejich biologické děti.

Dříve to chodilo tak, že dva homosexuální muži považovali sami sebe za sociální jednotku.

Pokud jejich soužití akceptovali i přátelé, někdy dokonce sourozenci nebo rodiče, bylo to maximum, jakého mohli v oblasti veřejné akceptace dosáhnout. Tito muži žili často každý na své adrese a podle chuti spolu sdíleli kuchyň, ložnici nebo obývák. Sociologové takový vztah nazývají „oddělené soužití“.

Pseudo-heterosexuálové s dětmi

Na konci 90. let se „oddělené soužití“ vyvinulo v jakési neformální „rodiny“, které zahrnovaly i bývalé partnery, sourozence nebo děti z předchozích heterosexuálních vztahů. Na počátku nového tisíciletí začalo být mezi gay a lesbickými páry běžné, pořizovat si děti díky náhradnímu mateřství nebo umělému oplodnění.

Americká socioložka Martha Fowlkesová označila tyto rebely mezi homosexuály za „manželské nonkonformisty“. Jiní odborníci říkali, že tlak na manželství přibližuje homosexuály mainstreamové společnosti a že se z nich stávají „pseudo-heterosexuálové“.

Stejnopohlavní sňatky by vyhovovaly těm homosexuálům a sociálním konzervativcům, kteří pro svůj vztah potřebují manželství jako pojistku. Hodí se i nábožensky smýšlejícím homosexuálům, kteří se se chtějí smířit s konkrétním kostelem a knězem, ke kterému docházejí, nebo třeba se synagogou a rabínem. Udržovat homosexuální vztahy bez posvěcení státu či církve totiž vyžaduje hodně odvahy a vytrvalosti, píše australský server.

Manželství a děti mohou mladé homosexuály oslovovat i z jiného důvodu. Jediné, co jim totiž místo toho zbývá, je vložit svou důvěru do rukou komunity a opírat se o společenské praktiky své subkultury. Sociolog Peter Robinson vysvětluje, proč to může být pro někoho problematické.

03668307.jpeg

Zprvu se například domníval, že bary a kluby jsou pro homosexuály jediným bezpečným místem, kde se mohou ve velkém počtu scházet a navazovat kontakty. Během výzkumných pohovorů si ale mnozí mladí gayové stěžovali na bídné vztahy uvnitř homosexuální komunity, které v barech vyplouvají na povrch.

Pro některé mladé homosexuály může být navíc souhlas rodičů se sňatkem stejně důležitý, jako je pro mladé heterosexuální páry. Robinson se během výzkumu setkal i s přáním mladých gayů, kteří chtějí napodobit své rodiče a strávit třeba 30 let ve šťastném manželství. Jiní vyzdvihovali praktické výhody sňatku, třeba pro placení daní nebo možnost dědit.

Z jiných výzkumů zase vyplývá, že homosexuálové mladší třiceti let podporují stejnopohlavní sňatky jako základní lidské právo, nebo protože podobně jako heterosexuální páry i oni chtějí oslavit a završit svůj úspěšný vztah sňatkem. Avšak sociolog Robinson upozorňuje, že není jasné, jaký vliv budou mít homosexuální svatby na gaye a jejich komunitu.

Domnívá se, že legalizace bude působit jako konzervativní síla. Svůj názor opírá o podporu těchto svazků ze strany některých náboženských a konzervativních autorit. Také australský premiér Malcolm Turnbull prohlásil, že mnozí lidé by hlasovali pro homosexuální svazky, protože podle jeho slov „věří, že právo mít sňatek je stejně konzervativní myšlenka jako jiné konzervativní principy“.

Manželství jako ideál?

Stejnopohlavní svazek - manželství homosexuálů

Pokud by se měly v širším měřítku prosadit stejnopohlavní sňatky, příslušníci radikální qeer komunity se obávají, že se svatba stane zlatým standardem také pro homosexuály a jiné formy soužití se budou považovat za méně hodnotné. Poslední Robinsonovy výzkumy naznačují, že měnící se standardy se netýkají jen otázky sňatků.

Homosexuální muži starší 60 let měli silnou tendenci nepřestat pracovat ani po odchodu do důchodu. Během výzkumných rozhovorů uvedli, že pracují, aby se vyhnuli důchodové nudě.

Zároveň měli špatně naplánovanou zdravotní péči na stáří, což je charakteristické i pro homosexuály narozené v silných ročnících nebo muže, kteří onemocněli HIV. Někteří z nemocných totiž nepředpokládají, že by se dožili stáří. Naopak mladí homosexuálové o nadstandardní zdravotní péči pro pozdější etapy svého života vědí a mají zájem ji plánovat v předstihu.

Hodnoty a praktiky v homosexuálních společenských skupinách utvářejí mladí, a proto je zde nebezpečí, že se v komunitách začne šířit ageismus neboli diskriminace na základě věku. Někteří mladí homosexuálové říkají, že ti starší mohou do jejich sociálního prostředí jen tehdy, když působí a žijí mladistvě. Jiní zase říkají, že starší gayové narození v silných ročnících zavlekli do komunity onemocnění AIDS.

Pokud stále více mladých homosexuálů získá „pseudo-heterosexuální“ identitu tím, že budou mít sňatek a děti, starší gaye a jejich názory na soužití a rodinu to bude vytlačovat čím dál tím víc na okraj komunity. Je ale dobré vědět, že někteří mladí homosexuálové nechtějí starší ostrakizovat a mají naopak zájem sdílet jejich názory a zkušenosti, uzavírá Robinson.

autor: kult
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.