Rath ministr

Ti protestovali proti tomu, že jim zdravotní pojišťovny včas neplatí za poskytovanou péči. Na tomto vývoji by nebylo nic překvapivého, kdyby premiér nesáhnul po poněkud absurdním léku pro uklidnění. Byl jím nápad jmenovat novým ministrem zdravotnictví presidenta České lékařské komory Davida Ratha. Člověka, kterého praktičtí lékaři na zmiňované demonstraci vypískali. Člověka, který vedl poměrně ostrý spor s vedením Všeobecné zdravotní pojišťovny.

Člověka, který podle názoru mnohých lékařů zbytečně zpolitizoval a zradikalizoval profesní organizaci. Zkrátka osoba Davida Ratha zaručuje všechno jiné, než uklidnění situace ve zdravotnictví. To by samozřejmě nebylo znepokojující, pokud by šlo o osobnost s jasnou vizí, jak postavit české zdravotnictví na nohy a zabránit všeobecnému plýtvání. Nic takového však nástup Ratha nezaručuje. Jednak je příliš spjat s jedním lobbyistickým směrem v českém zdravotnictví, tedy s lékaři v nemocnicích. A hlavně do voleb zbývá už pouze pár měsíců a žádné zásadní reformy nelze očekávat. Proto je celkem nepochopitelné, proč Paroubek vsadil právě na Ratha. Premiér tvrdí, že jde o vynikajícího odborníka, který je schopen komunikovat s odbornou i laickou veřejností. O tom, jakým způsobem komunikuje směrem dovnitř resortu už byla řeč.

Samozřejmě laická veřejnost Davida Ratha zná. Jde svým způsobem o mediální hvězdu, která se ráda ocitá v záři reflektorů. Na veřejnost pak může působit jako až přehnaně ambiciózní člověk, který je pro úspěch ochoten udělat cokoli. Ostatně jeho působení v čele České lékařské komory je opředeno nejrůznějšími mýty o tom, jakými zákulisními tahy se do ní dostal a jakými se v ní i nadále drží. Rathův pohled na život ilustruje rovněž fakt, že v devadesátých letech byl členem ODS, za svobodné demokraty se neúspěšně ucházel o poslanecký mandát a nyní hájí názory sociální demokracie. Ostatně o Rathově až cynickém pragmatismu nejlépe vypovídá, že vůbec neuvažoval o tom, že by v případě usednutí do křesla ministra zdravotnictví rezignoval na presidentskou funkci v České lékařské komoře. Maximálně připustil, že by výkon této funkce pozastavil. Tím dal do ruky zbraň presidentovi republiky, který odmítl Rathovo jmenování ministrem.

Hlava státu se patrně opírá o tu část české ústavy, ve které se praví cituji:" člen vlády nesmí vykonávat činnosti jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce"" konec citátu jedné z pasáží české ústavy. Někteří právníci se domnívají, že rozpor v Rathově angažmá ve vedení lékařské komory a resortu zdravotnictví není, jiní tvrdí pravý opak. Ať už tento spor dopadne jakkoli, realitou zůstává, že Václav Klaus odmítl zatím Davida Ratha jmenovat. Je to svým způsobem naprosto ojedinělá situace. A pokud hodlal premiér jmenováním Ratha uklidnit situaci v resortu, jeho záměr se zcela minul účinkem. Nejenom, že může očekávat protesty z řad praktických lékařů a zdravotních pojišťoven, ale zároveň oživil spor mezi premiérem a presidentem. Ten by se mohl stupňovat v případě, že by se Paroubek pokusil rozhodnutí hlavy státu nějakým způsobem obejít. Buďto tím, že by zdravotnictví měl i nadále na starost ministr Škromach a Rath by byl jeho náměstkem zodpovědným za zdravotnictví.

Nebo tím, že by Paroubek převzal nad zdravotnictvím sám dozor a Rath by byl tím člověkem, který by ho vykonával. Ať už spor dopadne jakkoli, nemůže na tom premiér vydělat. Dalším negativním vymezováním se vůči hlavě státu už těžko může sbírat u voličů další body a hlavně má zaděláno na velké problémy ve zdravotnictví. A protože každý volič může být potencionálním pacientem, mohli by mu to někteří z nich spočítat. Pokud něčím v poslední době dokázal premiér zaujmout veřejnost, pak jsou to jeho personální přehmaty. Řeč je o odmítnutí Martina Jahna setrvat dál v Paroubkově vládě a vést pražskou kandidátku sociální demokracie, o neúspěšných námluvách s případným Jahnovým nástupcem Pavlem Teličkou a v neposlední řadě o snaze prosadit do čela resortu zdravotnictví Davida Ratha představitele radikální lékařské lobby.