Rath i jeho oponenti znevěrohodňují politiku

Výroky, které při tom všem padají, je možné eufemisticky označit za velmi drsné. Kam to vede?

Protagonisté sporu si zřejmě neuvědomují, že to může vést jedině k totální ztrátě důvěry ve zdravotnický systém i ve veřejnou činnost jako takovou. Dle zmíněných výroků to vypadá, že obě oblasti jsou prolezlé korupcí, tunelováním, vzájemnými vazbami, zneužíváním postavení a v nejlepším případě jen totální neschopností. Každému tu jde jen o to, co nejvíce si urvat pro sebe a své blízké.

Ministr David Rath vskutku útočí těžkými kalibry. Dlouholetou ředitelku VZP Jiřinu Musílkovou soustavně označuje za neschopnou manažerku a posílá na ni nucenou správu. Mnohé politiky ODS obviňuje z finančního napojení na VZP. Předsedu ODS Topolánka velmi složitou konstrukcí také obviňuje z možného střetu zájmů v souvislosti s VZP. Odmítá přijít do Senátu, kde má velký vliv ODS. A v nespolední řadě ministr při jednání Poslanecké sněmovny doporučuje poslancům ODS, aby vyhledali psychiatrické vyšetření. Tím vším si zajišťuje pozornost médií.

Otázka je, zda-li to bude mít i volební efekt, v sobotu byl Rath zvolen lídrem ČSSD v Praze, kde má ODS tradičně velmi silnou podporu. Je to otázka, na kterou se nedá jednoznačně odpovědět, pravda ale je, že voličská obec má razantní vystupování politiků docela ráda.

Nyní je tu ovšem reakce ODS. Ta byla razantním nástupem nového beranidla ČSSD proti ní velmi zaskočena a teprve postupně se vzpamatovávala a hledala taktiku. Byla tu dvojí možnost. Buď zvolit adekvátní odpověď a pokusit se řádícího ministra překřičet. Otázka je, zda-li to při míře jeho razance vůbec jde. Druhou možností by bylo věcné vysvětlování situace ve zdravotnictví a vysvětlování vlastních receptů. Je to cesta méně efektní a méně efektivní, ale v konečném důsledku by snad zabrat mohla.

Jenže ODS ji zjevně ani nezvolila. Rathovými obviněními je opravdu zaskočena a nezaujatému pozorovateli by se skoro mohlo zdát, že na Rathových obviněních něco může být. Ono je totiž opravdu sporné, když firma dvou poslanců dostává od veřejné pojišťovny jakýkoliv kontrakt. Kde jsou jasná vysvětlení?

Další možností, kterou zvolila ODS v obraně před Rathem, je zpochybňování jeho samého. To může být sice účinná taktika, ale vracíme se na úvod, jaký to nakonec může mít dopad? Za velmi podezřelých okolností se objevila nahrávka, ze které by mohlo vyplývat, že časopis České lékařské komory Tempus medicorum může získávat peníze na své vydávání korupčním způsobem. Přesněji že za inzerci v tomto časopise mohou firmy očekávat jistou vstřícnost vedení lékařské komory při jednání s ministerstvem zdravotnictví a v jeho komisích.

Je fakt, a ministr Rath se z toho tímto způsobem snažil vyvinit, že na nahrávce spíše zástupce farmaceutické firmy sonduje, co musí učinit, aby vedení komory bylo vstřícné. De facto tak spíše on je vinen nabízením úplatku. Vydavatelka časopise a blízká spolupracovnice Klimovičová ovšem jeho nabídku jednoznačně neodmítá a spíše naznačuje vstřícnost. Dále je ovšem také pravda, že ministr Rath se od podobného jednání své spolupracovnice jednoznačně distancoval.

Přesto ho středočeský hejtman Petr Bendl nařkl z tunelování České lékařské komory, za což si vysloužil příslib žaloby. On sám už také hodlá na Ratha žalobu podat za obvinění z možného rozkrádání středočeských nemocnic. Přitom víme, jak je to s podobnými žalobami. Výsledek se můžeme dozvědět až za mnoho měsíců, možná let. Jako palební munice před blížícími se volbami je to ale dobré.

A teď už naznačovaný závěr. Styl politiky, jak ho předvádí ministr Rath a v reakci na něj jeho oponenti diskredituje politiku jako takovou. Vypadá to pak tak, že se volí taktika, každý je tak trochu v něčem namočen, proto je třeba vše natolik zamotat, aby se v tom pak už nikdo nevyznal.

Požadavek politiky jako služby veřejnosti, kde se věcně diskutuje o věcných problémech, je jistě poněkud naivní, přesto legitimní. To, co předvádí obě strany v současném sporu, kdy se dokazuje, kdo je větší lump, může volič jen znechutit. Politika je boj o moc, ale všechny strany by měly mít tolik soudnosti, aby v tom boji se nezničily navzájem a se sebou i celý politický systém. To snad by měl být problém každého demokratického politika.