Rána z milosti pro státní maturity

Vzhledem k tomu, že před spuštěním státních maturit na ostro je ještě plánovaná důkladná generální zkouška, je prakticky jisté, že budou opět o rok odloženy. Ohlásit, že maturity budou a spolehnout se na to, že všechny potíže se náhle vyřeší, zkouška dopadne dobře a lehkým krokem vkročíme do zářivé éry státních maturit za nadšených ovací studentů, pedagogů, univerzit i zaměstnavatelů, to by si na triko vzal asi jen nezdolný optimista. Ten, kdo nechce spáchat politickou sebevraždu stěží. A o tom, jak dopadne ona generální zkouška, nový premiér Petr Nečas ani příliš nepochybuje:

„Podle mých analýz se státní maturity zruší,“ oznámil.
Myšlenka státní maturity přitom nebyla vůbec špatná. Celkem logicky přišla v situaci, kdy maturita jako taková přestala vypovídat o tom, jak na tom ten který student ve skutečnosti je, kdy se nůžky mezi kvalitou různých středních škol poměrně náhle rozevřely zcela do široka. Mít maturitu přestalo vypovídat takřka o čemkoli, protože rozdíl mezi znalostmi potřebnými k jejímu složení byl mezi jednotlivými středními školami propastný. Pravda, tehdy jsme ještě netušili, že se jednou dostaneme do doby, kdy o kvalitách a vzdělání absolventa školy nevypovídá ani vysokoškolský diplom.

Jenže myšlenka sama nestačí, záleží především na tom, jakým způsobem se naplní. V mnoha evropských zemích státní maturity fungují v různých podobách po léta a bez problémů, nikdo vůbec o jejich smyslu a významu nepochybuje a nemá důvodu pochybovat. Často jsou rozdílné pro odborné střední školy a všeobecně vzdělávací ústavy, tedy gymnázia, tak to funguje třeba ve Francii, ale také třeba už celých patnáct let ve Slovinsku k plné spokojenosti. Že ale zavádění státních maturit není bez rizika zvláště v zemích, které nemají úplně evropské parametry, ukázal případ Ruska. Tam spuštění státních maturit vyvolalo nekončící sérii skandálů a na vysoké školy se podle zpráv médií dostali i studenti, kteří nebyli schopni ani gramaticky správně napsat větu. Asi nejkomičtější byla situace v jistém městě na Donu, kde policie našla v Domě pionýrů na sedmdesát učitelů, kteří tam v potu tváře psali maturitní testy pro studenty, jejichž rodiče zaplatili patřičný obnos - v přepočtu nějakých třicet tisíc korun. Kantorům nepomohlo, že policii nechtěli pustit dovnitř budovy, protože v ní prý probíhá pedagogický seminář. Továrnu na úspěšné maturity navíc údajně spustil úředník, který byl za školství v oblasti zodpovědný.

Nedá se určitě předpokládat, že bychom i v tomto ohledu mohli dosáhnout parametrů možných v zemi, která bývala naším velkým vzorem. Přesto příprava státních maturit v českých zemích připomínala frašku s postupujícím časem čím dál více. Zprvu se bouřili jedni studenti, že bude příliš těžká, pak jiní, že bude příliš lehká, k srdci nepřirostla ani pedagogům, ani univerzitám, které by takto měly mít ulehčené přijímací řízení, ani zaměstnavatelům, kteří zase měli takto mít zjednodušený výběr vhodných kandidátů na volná místa. Nakonec se státní maturita stala jen nekončícím problémem.

Ten by teď tedy měl konečně skončit. Je jenom otázka, zda za současné situace je vůbec k něčemu ona generální zkouška, která byla již na jaře ohlášena ministerstvem školství na říjen. Je pravda, že celý projekt stál už takové stovky milionů, že asi nikdo nechce ho vyhodit z okna jen tak, ale za současné situace by těch 140 milionů, které má generálka sama o sobě stát, jistě našlo lepší uplatnění. Jsou to dost velké peníze za konstatování, že se to holt opravdu nepovedlo. Teď je hlavně potřeba rychle vymyslet dobrý systém srovnávacích zkoušek, který by nepovedené státní maturity nahradil a pod jiným jménem odvedl podobnou, ale účinnější práci. Pojem státní maturita je u nás už příliš zprofanovaný. Ta základní myšlenka ale přitom opravdu není špatná.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.