Rakousko se vyrovnává s holocaustem

Název výstavy pochází z textu polského dětského lékaře a sociálního pedagoga Janusze Korczaka-Goldszmita, který zahynul v roce 1942 v koncentračním táboře Treblinka. Jeho kniha "Jak se děti milují" obdržela německou mírovou cenu. Podle odhadu bylo během holocaustu zavražděno na jeden a půl milionu dětí.

Janusz Korczak s orchestrem dětského domova ve Varšavě|foto: Yad Vashem

Vídeňská výstava také znovu připomíná otřesný fakt, že Evropa je dodnes největším příjemcem zisku z holocaustu. Podle nejnovějších studií zůstalo v přepočtu 112 miliard euro stále v rukou těch, kteří na rozkrádání majetku židovských občanů kořistili. To odpovídá čtyřem pětinám celkového nacisty uloupeného židovského majetku. Ve skutečnosti však lupiči na tom ještě více vydělali, protože i po odečtení odškodnění se ukazuje, jak bylo ve skutečnosti malé. Podle střízlivých odhadů učiněných americkým národohospodářem Sideny Zabludoffem, bývalým vysokým úředníkem CIA a ministerstva financí, se výše uloupeného majetku pohybuje mezi 110 až 140 miliardami euro.

Do svých výpočtů zahrnul pouze dokázanou kořist, ale pokud by se započítaly nucené práce a zákaz činnosti Židů i z minulých let nacistického režimu, pak by se došlo k daleko vyšším sumám. Přitom počty se týkají jedině ukradených imobilií, finančních částek, podniků a osobního vlastnictví. Průzkum ukazuje, že Evropa od samého počátku neplnila svou povinnost při vracení uloupeného majetku. V Německu byla zneužita skutečnost, že došlo k enormní devalvaci měny a z té se teprve poté vypočítávalo odškodnění. Dále bylo zjištěno, že se často zneužívalo "studené války" jako výmluvy k tomu, aby uloupený majetek tiše vplul do evropských ekonomik.

Logo|foto:Český rozhlas

Přitom židovský majetek zemí, které se dostaly pod sféru Sovětského svazu, nebyl dodnes plně navrácen. Nástupnické země Varšavské smlouvy poukazují na to, že samy pod sovětskou nadvládou finančně a ekonomicky vykrvácely. Ostatní evropské státy jako na příklad Rakousko poukazují na uzavřené dohody o odškodnění. Ty však podle amerického národohospodáře zahrnují ve skutečnosti jen tří procenta "arizovaného" majetku. Přitom však ani tyto přísliby nejsou často plněny a v absolutní hodnotě 2,6 miliard euro nebyla podle stavu předminulého roku splacena ani polovina. Bývalý předseda Židovského světového kongresu Elan Steinberg v této souvislosti poukázal, že přeživší holocaustu nemají často ani dnes co k jídlu a odpovídající zdravotnickou pomoc. Přitom Evropa stále sedí "na kopci peněz", které jim nepatří. Fakta mají být zveřejněna na jaře v "Jewish Political Studies Review".

Otázka holocaustu je stále živá i v Rakousku, a proto nikoliv náhodou ředitel "Jewish Welcome Service" Leon Zelman upozornil u příležitosti letošního Dne památky obětí holocaustu, že je nutno mládež stále upozorňovat na nacistické zločiny. "Osvětim byla až na konci holocaustu, ten však začínal na ulici, vyhazováním ze škol a povinným nošením žluté hvězdy. Začíná nenávistí, a proto musíme dětem říci, jak začínal a jak končil." Rakouská ministryně zahraničí Ursula Plassniková přivítala rezoluci OSN proti popírání holocaustu, že je "výkřikem proti jakémukoli pokusu popírat hrůzy šoa". Prezident Heinz Fischer shodou okolností ve stejné době vystoupil na pohřbu známého židovského umělce Oscara Bronnera. Vyzdvihl jej nejen jako "velkolepou kulturní osobnost" , ale obzvláště jako oběť nacionálně socialistického režimu, který musel v roce 1938 opustit Rakousko.

Po anšlusu byli rakouští židé vystaveni nemilosrdnému útlaku, který vyplýval z širokého antisemitského konsensu obyvatelstva. To poznamenává i dějiny poválečných vzájemných vztahů mezi Rakouskem a Izraelem, které jsou velmi proměnlivé. Příznačné pro tyto vztahy je, že teprve před dvěma lety uskutečnila svou první návštěvu v Rakousku izraelská hlava státu.

V současné době vznikla vzrušená debata kolem šéfa Svobodných Heinze-Christiana Stracheho a jeho posledních zveřejněných fotografií včetně těch, kde zdraví neonacistickým pozdravem. Smířlivé stanovisko spolkového kancléře Alfreda Gusenbauera a především prohlášení předsedy sociálně demokratického poslaneckého klubu Josefa Capa, který je srovnával s mladistvými hříchy Joschky Fischera, vyvolalo bouřlivou debatu. Leon Zelman v rozhovoru pro deník "Oesterreich" oznámil, že za takových okolností vystoupí ze sociálně demokratické strany. Ještě dnes, jak se ukazuje, je nutno vymetat temné kouty z rakouských dějin, jak se stalo v předvečer pamětního dne obětí holocaustu. Z podnětu nového sociálně demokratického ministra sociálních věcí Erwina Buchingera byl třicet let po smrti Eduard Paul Tratz zbaven čestného občanství Solnohradu a jeho busta odstraněna z "Domu přírody". Do té doby nikomu nevadilo, že jím založený Dům sloužil zasloužilému členu SS k šíření pseudovědecké teorie o tzv. rasové hygieně, na jejímž základě bylo zavražděno 200 tisíc pacientů převážně psychiatrických a pečovatelských zařízení.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .