Rakety: od středověku po novověk

23. září 2010

V evropském středověku neměly rakety "na růžích ustláno". Vždyť samotný středověk byl spíše krokem zpátky a rakety byly spíše ve stínu dělostřelectva. I přesto známe z této doby spoustu zajímavých řešení, například od takových géniů jako byl Leonardo da Vinci. Na počátku novověku se však raketám začalo dařit.

Původ slova raketa
Jak jsme si ukázali v minulém díle, rakety vznikly v Číně. Bylo jen otázkou času, kdy se rozšíří k nám do Evropy. Používaly se po celý středověk a na počátku novověku. Válkám však vládlo dělostřelectvo, a tak byly rakety odsunuty na vedlejší kolej. Často byly využívány k ohňostrojům, tehdejší zábavě šlechty. Vždyť i dnešní ohňostroje si můžeme užívat právě díky raketám.
Možná mnohé z vás napadlo, kde se vzalo to stále opakované a hojně používané slovo raketa. Poprvé jej použil italský historik Muratorim. Při popisu různých zařízení využívajících střelný prach použil výraz "roccheta", a to již před více než šesti stoletími v roce 1379.

Úpadek raketové techniky
Ve vojenství nebyly rakety rozšířené, protože byly nepřesné a neměly velký dostřel. Jejich použití bylo zdokumentováno v roce 1421, kdy byly neúspěšně použity proti Husitům. Síla raket spočívala v psychologickém vlivu, i když předpokládat, že by se bojovníci, před kterými každý utíkal, zalekli raket, je možná dosti utopická představa. Velký vynálezce Leonardo da Vinci však na rakety nezapomněl a navrhl některá zlepšení. Zvláště zajímavá je raketová střela využívající šípovou stabilizaci a také koule obsahující řadu raketových motorů, zažehávajících se postupně, čímž v řadách nepřítele mohla napáchat spoustu paniky.

Střet britských a indických raket v roce 1780 v bitvě u Gunturu

Vojenský vzestup
Další postup kupředu byl zaznamenán opět mimo Evropu. V Indii dokonce v roce 1766 vznikl zásluhou Haidara Ali z maisúrské provincie speciální raketový sbor o 1200 mužích, což byla do té doby nebývalá síla. O úspěšnosti jednotky svědčí i to, že tento sbor byl Aliho synem Sahibem rozšířen až na počet 5000 mužů, což jasně dokumentovalo velký indický pokrok v tomto odvětví.

V 18. století dokonce přišly na svět kovové komory raketových motorů, které znamenaly velký krok dopředu a umožnily vzestup využívání raket. V té době bylo nutné čím dál rychlejší rakety stabilizovat, k čemuž sloužily hlavně dlouhé stabilizační tyče.

Často a neprávem opomíjeným využitím raket je signalizace. V době bez telekomunikace se předem dohodnutý výstřel signální rakety při určité události nesmírně hodil a mohl tak rozhodnout i celé bitvy. Příklad využití signalizačních raket je spojen opět s Tippu Sahibem: skupinka vojáků vyzbrojených raketami pronikla do týlu nepřítele a své spolubojovníky mohla na dálku upozornit na blížící se útok Francouzů. V roce 1799 dokonce raketový útok zaskočil Brity u dnešního Singapuru.

Všimli si toho i Britové
Raketová technika se stávala čím dál obávanější zbraní. Toho si všimli i Britové, zvláště William Congreve, který začal sám s experimentováním. Inspiroval se především indickými raketami, které ani příliš nevylepšoval. Soustředil se hlavně na zdokonalování samotných postupů. Úspěchem bylo, že jeho vojenské rakety byly použity armádou, příkladem toho je útok na Bolougne v roce 1806, kdy Angličané vypálili více než 2000 raket. V té době však rakety nedosahovaly velkých rozměrů a hmotností, nejčastěji používané rakety vážily okolo 14 kg.

Ukázka různých typů raket Brita Williama Congrava (1814)

Velký pokrok přineslo až minulé století a teoretické práce Goddarda a Ciolkovskeho.
Ale o tom zase příště...

1. díl seriálu:
Rakety: od staré Číny ke křižákům
3. díl seriálu:
Rakety: od teorie k praxi

autor: Michal Polák