Radary a reforma policie

Píše se mimo jiné v důvodové zprávě, která v parlamentu doprovázela příslušný zákon o reformách policie. Zjednodušeně řečeno, policie by se měla více obrátit k občanům a získat jejich důvěru. Tu si může vybudovat hlavně tím, že bude vidět a že bude ochotna pomáhat lidem, když budou ženy a muže zákona potřebovat. Zatím tomu tak zdaleka vždy není. Naopak se zdá, že občan policii obtěžuje a že ji zdržuje v práci.

K obratu zdaleka nestačí jen nové zákony. Podstatné je také to, jak je policisté budou naplňovat a jak se budou chovat. Pokud se má zvýšit jejich prestiž, muselo by mít vedení policie mimo jiné možnost vybírat si z celé řady adeptů a ne si zoufat nad tím, že nejsou lidi. Zároveň by policie měla mít větší vazby na region, kde působí. Mimo jiné by to mohlo zkomplikovat život politikům z centra, kdyby se chtěli do práce policie plést. Nakolik tomu napomůže skutečnost, že podle novely zákona by měla vzniknout krajská policejní ředitelství i v regionech, kde dosud chyběly, to se teprve uvidí.

V neposlední řadě je rovněž důležité, aby byla policie dostatečně kontrolována a aby měl občan reálnou šanci domoci se nápravy, když se cítí postupem policistů poškozen. Řeč je o fungování inspekce. V tomto případě by mělo dojít po formální stránce k přerušení vazby mezi ministrem vnitra a ředitelem inspekce. Toho by nově měla jmenovat vláda. V této souvislosti je zajímavé, že ve sněmovně prošel pozměňovací návrh, který prakticky znemožnil inspekci i státnímu zastupitelství vyšetřovat trestné činy spáchané policisty. Věřme, že tento přehmat velmi rychle zákonodárci napraví. Jinak by to zrovna nebylo nejlepší vykročení za zvýšením důvěryhodnosti policie.

Ta by konečně měla přestat nahrazovat práci pošty a neměla by už doručovat úřední písemnosti. Rovněž by neměla nahrazovat pořadatelskou službu. Policisté by dále měli získat například právo používat elektrické paralyzéry. Tedy pomůcku, která za shody určitých okolností může způsobit smrt zasaženého a kterou například OSN označila za formu mučení. Policie rovněž získá možnost vypnout telekomunikační spojení v případě vážné bezpečností hrozby, dále bude mít snadnější přístup k údajům o telefonátech, o použití platebních karet a tak dále. Což jsou věci velice citlivé a mohou vyvolat obavy ze zneužívání osobních údajů. Zkrátka reforma policie obsahuje celou řadu podstatných a kontroverzních bodů. Je proto nepochopitelné, že největší pozornost je věnována problému okrajovému. Tím je odebrání práva měřit radarem rychlost jízdy městským strážníkům. Měření rychlosti by skutečně nemělo být hlavní náplní práce městské policie, zároveň by jí však toto právo mohlo zůstat zachováno. Podstatné je, ne kdo rychlost měří, ale jak a kde se měří. Radary by měly být zaměřeny na úseky, kde rychlá jízda ohrožuje chodce a bezpečnost silničního provozu. Někdy jejich umístění může skutečně vyvolávat dojem, že hlavním důvodem pro umístění radaru byla snaha obce naplnit pokladnu. Důležité je však hlavně to, že se předpisy mají dodržovat a že by tudíž řidiči rychlost překračovat neměli, bez ohledu na to, kdo radary obsluhuje. Bylo by tak nešťastné, kdyby se reforma policie zadrhla právě na tomto problému. Proto je dobře, že senátoři tlaku nepodlehli a příslušnou novelu zákona schválili.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .