Putin, Trumpův imaginární přítel

Výše uvedená slova píše v eseji pro časopis New York Review of Books známý americký historik Timothy Snyder.

Prominentní republikáni často kritizují Baracka Obamu, že dost důrazně nereaguje na Putinovy represe vůči domácí opozici, ani na ruskou vojenskou intervenci na Ukrajině či rostoucí hrozbu, jakou Rusko představuje pro NATO ve východní Evropě. Ale Trump Putinovu vládu „pevné ruky“ chválí a Severoatlantickou alianci označuje za „zastaralou a nákladnou.“ A prohlašuje se za Putinova přítele, i když vše nasvědčuje tomu, že toto „přátelství“ je čistě imaginární, píše Snyder a dodává:

Trump od chvíle, kdy loni v létě ohlásil prezidentskou kandidaturu, tvrdí, že by „s Vladimírem Putinem dobře vycházel.“ Na podzim v rozhovoru pro pořad americké televize CBS, kde na pár otázek odpovídal i Putin, vyjádřil potěšení nad společným vystupováním. Trumpova slova však byla v rozporu s realitou. Trump byl v době rozhovoru ve Spojených státech, kdežto Putin se nehnul z Moskvy. Ve skutečnosti se ti dva nesetkali.

Více zarážející je však skutečnost, že Trump jmenoval svým poradcem pro zahraniční politiku Cartera Page. Dal tím najevo, že americké vztahy s Evropou se budou řídit ruskými zájmy. Page, jak osvětluje historik Snyder, byl donedávna znám jako poradce ruské státní plynárenské společnosti Gazprom a patří k nejprominentnějším Američanům, šířícím kremelskou propagandu. Ve svých článcích zpochybňuje existenci Ukrajiny jako samostatného státu. A to je přesně ten argument, který Moskva používá k ospravedlnění anexe Krymu.

Prominentní západní osobnosti

Není těžké pochopit, proč si Trump za svého imaginárního přítele vybral právě ruského prezidenta. Putin ve skutečném světě zhmotňuje typ člověka, jakého Trump v televizi pouze předstírá. Za své – podle Snydera pochybné – finanční úspěchy vděčí spekulacím s nemovitostmi v New Yorku, světě pochybných kšeftů. Ten možná působí drsně, ale jen pokud jej neporovnáme s Ruskem devadesátých let, které zplodilo Putinův režim.

Trump se prezentuje jako tvůrce finanční říše, kdežto Putin takovým tvůrcem skutečně je. Trump si vůči svým nepřátelům může dovolit jen verbální útoky na předvolebních shromážděních, kdežto Putinovi nepřátelé umírají. Trump může svému volebnímu manažerovi nanejvýš přikázat, aby si podal novináře, kteří se mu znelíbí. V Rusku ty nejlepší novináře vraždí. Timothy Snyder

Prezidentu Putinovi, bystrému a pronikavému znalci lidské povahy a hlavně mužů, kteří mají problém s mužností, netrvalo dlouho, aby si udělal obrázek. Už předtím si dokázal získat takové politiky, jako byli Silvio Berlusconi či Gerhard Schröder, kteří se vyznačují zbytnělou marnivostí a nedostatkem slušnosti. Ruská zahraniční politika vůči Západu vychází, jak podotýká Snyder, z premisy, že princip právního státu není třeba brát vážně.

V praxi spočívá ve vyhledávání prominentních západních osobností, které tento postoj sdílejí. Moskva si je už našla v celé Evropě, ale dokud se na scéně neobjevil Trump, nebylo pravděpodobné, že by se nějaký Američan dobrovolně pasoval na klienta Kremlu. Trump ztělesňuje nevídanou míru americké servility. Je to typ osobnosti, kterou se vyplatí si pěstovat právě jako budoucího ruského klienta.

Trump správně poznamenal, že Putin uznává sílu. Pravdou je ovšem i to, že preferuje slabost. A právě tu mu Trump nabízí. Putin velmi dobře chápe, že prezident Spojených států je pro Rusy autorita, která má mnohem vlivnější pozici než prezident ruský. Ale jen v případě, že je schopen mobilizovat morální a politickou kapacitu právního státu.

Vladimir Putin|foto: ČTK/AP, Mikhail Klimentyev,ČTK

A právě Trumpova silácká póza odhaluje jeho zásadní zranitelnost. Každý znalec ruské politiky ví, že šéf Bílého domu, který zanedbává spojenectví s dalšími demokratickými státy, vychvaluje diktátory a upřednostňuje „kšefty“ před právním státem, se pro Moskvu může stát velmi snadným terčem. Putin proto zatím na Trumpovy lichotky reaguje velmi zdrženlivě. Trump je pro něj malým člověkem, který může získat velkou moc. Trik spočívá v tom zmanipulovat malého člověka a tím zneutralizovat velkou moc.

Zkusme si představit prvních pár týdnů Trumpovy administrativy. Ukázalo by se, že většina jeho volebních slibů týkajících se domácí politiky je nelegální anebo přinejmenším těžko splnitelná. Trumpův manažerský styl se nevyznačuje velkou trpělivostí. Pravděpodobně nepotrvá dlouho, kdy uznání, bez něhož nemůže žít, začne hledat v zahraničí. A nejsnáze je získá tím, že si bude předcházet Putina. Ignorovat tradiční spojence je přece snadnější než pěstovat s nimi dobré vztahy.

Pochybný styl, který by Trump vnesl do americké zahraniční politiky, je nejlepším způsobem, jak si vysloužit pochvalu muže, jehož Trump obdivuje. Při pohledu na to, co Trump činí už dnes, kdy ještě není vystaven tlaku, jednoho vyděsí představa, kam až bude schopen zajít jako frustrovaný americký prezident toužící po lásce,“ píše americký historik Timothy Snyder v magazínu New York Review of Books.