Psí tajemství Iditarod

Závod psích spřežení Iditarod to je 1 868 kilometrů nehostinnou pustinou. Teploty klesají na -40° C. Vítr dosahuje síly vichřice. Ti nejlepší přesto urazí trasu mezi aljašskými městy Anchorage a Nome za necelých devět dní. Na první pohled se zdá, že závodní saňový pes popírá všechny zákonitosti fyziologie, protože po několika dnech závodu by měl být mrtvý. Americký veterinář Michael Davis z Oklahoma State University se věnuje výzkumu fyziologie závodních saňových psů déle než deset let. Odhalil u nich řadu jedinečných vlastností, které jim dovolují přežít a vítězit.

Největší devizou organismu závodního saňového psa je schopnost adaptovat se na extrémní zátěž. Přitom první den či dva závodu to nevypadá s tažnými psy dobře. Lze u nich pozorovat známky vyčerpání a dokonce i poškození svalu. V tom se saňový pes neliší od jiných savců podrobených srovnatelné námaze. Pokud se trénovaný lidský vytrvalec do krajnosti vyčerpá a pokračuje v nasazeném výkonu, nemá šanci na zotavení a hrozí mu kolaps. Na regeneraci potřebuje aspoň 24 hodin odpočinku. Saňový pes stále dře a přitom se už třetí den závodu začíná z vyčerpání vzpamatovávat. Čtvrtý den je na tom bezmála stejně dobře jako před závodem.

Kromě vynikajících vrozených dispozic vděčí nejlepší saňoví psi za svou špičkovou výkonnost intenzivnímu tréninku. Netrénovaný saňový pes dokáže zásobovat každý kilogram svého těla 175 mililitry kyslíku za minutu. Tažný pes ve vrcholné závodní formě umí do těla dostat bezmála dvojnásobek.

Během závodu Iditarod spálí pes denně neuvěřitelných 12 000 kilokalorií a ty musí doplnit potravou. Pětadvacetikilový pes proto denně zkonzumuje tučnou porci, která se energeticky vyrovná čtyřiadvaceti velkým hamburgerům. V psích játrech se tuk mění na glykogen, který slouží jako palivo pro svalovou práci především v počátečních fázích každého závodního dne. Pokud by měl člověk stejný metabolismus, pak by mu denní porci energie pro srovnatelný výkon zajistilo 72 velkých hamburgerů. Nemá to však cenu zkoušet. I kdybychom takovou porci vměstnali do žaludku, nedokážeme z hovězího masa vytěžit energii tak efektivně jako saňový pes.