První robotický astronaut

Dosavadní roboti v kosmu měli většinou strohý tvar, zcela podřízený své technické funkci. Vypadali často jako vozíky (jako např. rovery na Marsu) nebo jako velmi přerostlé manipulátory a drapáky (např. robotické "ruce", pracující na Mezinárodní kosmické stanici nebo v nákladovém prostoru raketoplánu). Často je robotem nazývána i celá meziplanetární sonda, pracující v automatickém režimu daleko od Země.

Co je tedy vlastně cílem této snahy, vytvořit robota podobného člověku, když doposud (víceméně) nebylo potřeba něco podobného do kosmu posílat? Řečeno v kostce, jde o to, aby roboti mohli pracovat jemněji než jejich předchůdci a také společně s lidmi, v jejich prostředí a skupinách. Aby tedy posilovali jejich tým. A také aby pracovali co nejvíce "lidským způsobem" a v "lidských dimenzích". Proto je důležité, aby se tvarem i svými pohyby tito robonauti člověku podobali (galerie). Tato podoba je obzvláště vhodná při dálkovém ovládání robota, čili při jisté formě teleprezence Operátor pak může na dálku používat oči a ruce robota způsobem blízkým tomu, jakým ovládá své tělo. Robonaut také ponese různé senzory, kterými lze dobře mapovat, co by se dělo s člověkem v daném místě, v dané situaci. Tento robot tedy bude jakýmsi "dvojníkem" člověka.

Robonaut2|foto: NASA

Robonaut 2, jak už název napovídá, je už druhou generací robotického astronauta. Jeho vývoj trval zatím 3 roky, celý projekt ovšem začal už před 10 lety, v rámci programu agentury DARPA. NASA počítá s jeho nasazením na orbitálních stanicích a při výstupech do volného kosmu. Firma General Motors si od jeho jemného způsobu práce zase slibuje zkvalitnění automatizované výroby aut i různá (dosud neobvyklá) nasazení v průmyslových provozech.