První pomocí nejde ublížit, nebojte se jí, apeluje záchranář Marek Dvořák

Poprvé resuscitoval v 15, když vystupoval z autobusu a jeden jeho spolucestující zkolaboval. V té době chodil do kurzu mládeže Českého červeného kříže a plánoval, že se stane lékařem.

Jeho práce pro něj stále není rutina a doufá, že ani nikdy nebude. Ke každému pacientovi se snaží vždy přistupovat lidsky a záchranářství je podle něj do velké míry i o vystupování lékaře, empatii a komunikačních dovednostech.

Čtěte také

Petr Hartman: Zdravotnictví mají nadále spasit přesčasy

„Například panická ataka není podložitelná fyzickým stavem. To vám neselhává srdce, ale vy máte pocit, že ano. A tam je hodně náročné těm lidem vysvětlit, že to, co se jim dělo, bylo jenom z jejich hlavy a nemá to původ v selhání nějakého orgánu. Což někdy velmi těžko chápou,“ komentuje Dvořák to, jak důležité jsou komunikační dovednosti například při výjezdu k někomu s panickou atakou, které jsou podle něj, hlavně u mladších lidí, čím dál častější.

Záchranář musí umět jednat pod tlakem a pracuje i s větším a menším návalem adrenalinu. Ten se ale často dostaví až při příletu na místo, ve vrtulníku si tak někdy s kolegy povídají třeba o autech nebo dalších běžných věcech. Když pak přiletí na místo, musí si zachovat chladnou hlavu a nenechat se ovlivnit například tím, že vstali z postele levou nohou.

Efekt přihlížejícího

Poskytnutí první pomoci je podle Dvořáka velmi důležité a obavy z toho, že způsobíte víc škody než užitku jsou neopodstatněné.

Čtěte také

První pomoc na ulici? Čím více je lidí, tím spíš nikdo nepomůže. Vystupte z davu a vytočte 155, apeluje záchranář

„První pomocí nejde ublížit. Pokud chcete někomu ublížit, určitě byste vymyslel spoustu jiných způsobů, ale první pomocí to nejde. Ba naopak. Jedna anglická studie zjistila, že na špatně poskytnutou nebo neposkytnutou první pomoc zemře v Anglii stejně lidí jako na rakovinu, což je extrémní číslo.“

„Potřebujete na ni jenom své dvě ruce a ochotu tomu člověku pomoct,“ vysvětluje.

Zajímavý je taky Bystander syndrome (efekt přihlížejícího), který nám říká, že čím víc lidí se dívá na nějakou nehodu, tím méně z nich je ochotných vystoupit z davu a začít pomáhat. Podle Dvořáka je jediným způsobem, jak proti tomu bojovat, že o tom budeme mluvit a přistoupíme k tomu vždy tak, že tedy musíme být těmi, kteří nakonec pomohou.

Jestli vás zajímá to, jaká je práce záchranáře s ADHD, jak se záchranáři vyrovnávají s extrémním zatížením v práci a jestli se to přenáší i na jejich rodinný život, poslechněte si Osobnost Plus, kterou moderuje Michael Rozsypal.