První osadníci vypalovali Nový Zéland

14. prosinec 2010

Před 700 až 800 lety osídlili Polynésané Jižní ostrov Nového Zélandu a rovnou začali s vypalováním lesů. Stopy rychlé transformace krajiny jsou zde viditelné dodnes.

Před příchodem polynéských Maorů pokrývaly husté lesy 85 až 90 % povrchu Nového Zélandu. V polovině 19. století, kdy na ostrov dorazili Evropané, však na 40 % ostrova lesy nahradila tráva a křovinaté porosty. Ve snaze porozumět tak rychlé deforestaci mezinárodní tým vědců rekonstruoval environmentální historii okolí 16 malých jezer novozélandského Jižního ostrova. Analýza pylových zrn z jezerních sedimentů ukázala typ vegetace, dřevěné uhlí přineslo informace o dávných požárech a zbytky řas umožnily vysledovat změny v chemii vody a půdní erozi.

Z výsledků studie vyplynulo, že Maorové v novém domově nijak nelenili – během dvou století po jejich příchodu ve 13. století se prudce zvýšil výskyt silných požárů. Klima na Novém Zélandu v té době nebylo nijak výjimečně teplé ani suché. Častější požáry se proto dají logicky vysvětlit jedině činností člověka, který intenzivně vypaloval lesní porosty. Lesy tak postupně nahrazovaly křovinaté a travnaté porosty. Dalšími následky byla eroze půdy a změny chemie jezerní vody. V 19. století na tuto transformaci krajiny novozélandského Jižního ostrova navázali evropští osadníci, jejichž činnost změnila křovinaté porosty na travnaté plochy.

Zdroj: PNAS

autor: redakce ČRo Leonardo
Spustit audio

Více z pořadu