Průzkumník Venuše na startovací rampě

7. listopad 2005

Zatím poslední datum předpokládaného startu evropské kosmické sondy Venus Express oznámila Evropská kosmická agentura (ESA). Původně ohlášené datum 26. října bylo nyní změněno na 9. listopadu. Nedojde-li k dalším problémům, tak toho dne skončí mnohaletá přestávka ve výzkumu Venuše kosmickými automaty.

Evropskou sondu vynese z ruského kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu ruská nosná raketa Sojuz. Kosmický průzkumník byl do kazašské stepi dopraven již 7. srpna a upevněn na poslední stupeň rakety. Předstartovní kontrola však nyní na jeho povrchu našla znečištění cizími látkami, které by mohly negativně ovlivnit funkci systému. Sonda proto byla přemístěna zpět do jedné z montážních hal, kde technici zjišťují, zda nedošlo k vážnějšímu poškození.

Konec dlouhé přestávky
Venuss Express je vůbec první evropská kosmická sonda k jitřní planetě a také první přerušení více než desetileté pauzy ve výzkumu této tajemné planety. Intenzívní průzkum Venuše probíhal především v 60. a 70. letech, kdy k ní zamířilo 25 amerických a ruských sond. Pak však nastal odliv zájmu. Poslední velká výprava k Venuši skončila roku 1994, kdy zanikla americká sonda Magellan provádějící radarové mapování planety. Americká kosmická agentura NASA na nejbližší léta žádnou výzkumnou misi neplánuje. Poněkud aktivnější jsou Japonci, kteří připravují start sondy k této planetě v únoru roku 2007. Protože však tato země nedisponuje silnými raketovými nosiči, půjde o malý automat s nevelkým množstvím přístrojů, kterému cesta potrvá více než dva roky. Planetologové si od této mise raději příliš neslibují, protože Japonsko nemá s tímto druhem expedic zatím žádné zkušenosti. Nedávný neúspěch japonské sondy Nozomi vyslané k Marsu tyto obavy jen potvrzuje.

Radarový pohled pod oblaka Venuše zprostředkovaný americkou sondou Magellan

K Venuši by měl Venus Express letět 153 dní. Pak bude následovat pětidenní manévrování pomocí palubních motorů a nakonec se dráha ustálí tak, aby při každém obletu míjela póly Venuše.

Žhavé dvojče Země
Eliptická oběžná dráha sondy kolem planety bude velmi protáhlá - nejvíc se k povrchu přiblíží na pouhých 250 kilometrů, zatímco nejvzdálenější bod se bude nacházet ve výšce 66 600 kilometrů. To umožní studovat atmosféru z různých úhlů a za nejrůznějších podmínek, od detailního výzkumu jejího složení, proudění a interakcí s povrchem planety, až po ovlivňování Sluncem a kosmickým prostorem.

Evropané při konstrukci Venus Express vycházeli ze své úspěšné sondy Mars Express, z níž převzali nejen celkovou koncepci, ale i kompletní pohonný, energetický a komunikační systém. Změny se dotkly především tepelné regulace, solárních panelů a zásoby paliva pro manévrovací motory, protože průzkumník bude působit mnohem blíže Slunce a u planety s podstatně větší gravitací.

Z evropských kosmických projektů Mars Express a Rosetta pochází také většina vědeckých přístrojů. Vědecký náklad se skládá hlavně z kombinace několika spektrometrů a kamer pracujících v širokém spektru vlnových délek od ultrafialového světla, přes viditelné, až po infračervené. Kromě toho je tu také zařízení ASPERA-4 určené pro analýzu plasmy, citlivý magnetometr MAG a zařízení VeRa pro radiový výzkum atmosféry.

Přestože letové schéma mise se téměř neliší od většiny předešlých výprav, vědci si od ní slibují řadu nových důležitých informací. Sonda o hmotnosti 1,2 tuny (z toho na vědecké přístroje připadá 104 kg) bude po dobu asi 500 pozemských dní (dva dny Venušiny) především sledovat podmínky v atmosféře.

První globální výzkum Venušina ovzduší má mimořádný význam pro pochopení minulosti záhadné planety. Nejen astronomy totiž znepokojuje skutečnost, že ačkoliv je Venuše svými rozměry a hmotností téměř dvojčetem Země, podmínky na povrchu jsou dramaticky odlišné - teplota přes 400 stupňů a tlak srovnatelný s mnohasetmetrovými hloubkami pozemského oceánu. Přesto mnohé nasvědčuje tomu, že kdysi se sousední planeta Zemi velmi podobala: bylo tu mírné klima, pravděpodobně i oceán a nelze vyloučit, že se zde začal vyvíjet život. Poznání, proč a jak se tento slibný vývoj zvrátil v cestu do žhavého pekla, by mohlo mít stěžejní význam i pro naši planetu, kterou podle některých vědců rovněž ohrožuje skleníkový efekt a dramatické oteplování klimatu.

autor: Jan Novák
Spustit audio

Více z pořadu