Protičínské protesty během londýnské cesty olympijské pochodně jsou pro Peking varováním

Zároveň však po celé trase provázely pochodňovou štafetu nesenou desítkou britských Olympioniků, dvacítkou žáků škol a několika veřejnými činiteli protesty tisíců členů humanitárních organizací, obránců lidských práv i místních Tibeťanů proti čínské politice v Tibetu. A vlajek provincie, snímků dalajlámy i protestních transparentů bylo vidět více než těch čínských - tedy mimo některé narychlo změněné úseky trasy, kde existovaly obavy ze zvláště ostrých protestů a pochodeň tam cestovala autobusem.

Celé divadlo bylo o to více viditelné i díky tomu, že štafetu provázely Londýnem kamery televizních stanic a reportéři rozhlasů, a tak se celá Británie i svět jejich prostřednictvím dozvídali i o mohutných protestech a několika šarvátkách s policií, které cestu olympijské pochodně provázely. A média také kladla otázky a vedla diskuse o smysluplnosti předstírání, že Čína už je demokracií a o tom zda se má Olympiáda konat právě v zemi, kde vojsko střílí na demonstranty. Vše působilo tak bezprostředně a silně, že Britové o víkendu odložili stranou zájem o začínající soudní proces s osmičkou islamistických teroristů zatčených před rokem a půl a obžalovaných z přípravy útoku na sedm dopravních letadel za letu, na londýnské mrakodrapy, či na jiné důležité cíle. Proces ostatně pokračoval v pondělí a možná potrvá až půl roku, a tak všechny podrobnosti i předem na video natočená prohlášení útočníků, která měla být zveřejněna po sebevražedných útocích a byla přehrávána u soudu, jaksi v porovnání s nedělním divadlem zapadly. Poněkud také zapadly komentáře k jednání Bush - Putin v Soči po summitu NATO, které vyzdvihovaly ruské slovní veletoče i jejich tichý souhlas se zapojením aliance do systému protiraketové obrany i pokračující moskevský odpor, už však smíšený s rezignací, ohledně započetí příprav na budoucí členství Ukrajiny a Gruzie v NATO.

Británie v neděli a ještě i během pondělka - kdy početné demonstrace pokračovaly v Paříži -- dokonce zapomínala sledovat totalitární pokusy zimbabwského diktátora Mugabeho zfalšovat výsledky voleb a dále vzrušeně diskutovala. O smyslu protičínských protestů, o správnosti účasti sportovců na štafetě olympijského ohně, o možném bojkotu samotné Olympiády, o dopadech na Olympiádu v Londýně za čtyři roky a podobně. A média nacházela stále nové úhly pohledu. Třeba i tu skutečnost, že kromě stovek policistů v zářících žlutých vestách, pochodeň všude doprovázela dvanáctka čínských strážců v modrobílých teplákových soupravách, které na ochranu během její cesty po světě vyslal čínský olympijský výbor. Jakýpak diplomatický status asi tito dobře stavění mladí muži vůbec mají a co by se stalo, kdyby jejich zásahy na ochranu olympijského ohně skončily těžkým zraněním či smrtí nějakého demonstrujícího? Co si vůbec tito jistě straně a vládě oddaní mladí muži myslí, poté co po patřičných školeních očekávali jásot davů vítajících pochodeň všude ve světě a nyní jsou svědky protestů ohledně střelby do demonstrantů v Tibetu, kterou jim doma zatajili? A jaká státní kontrola, o které možná Britové nemají ani tušení, nutí čínské studenty britských vysokých škol jásat podél trasy štafety? Diskutovalo se i o tom, nakolik mělo oněch 37 zatčených a nyní propuštěných demonstrantů právo fyzicky bránit olympijské pochodni v postupu a zda by zcela nenásilné protesty nebyly přesvědčivější, i o tom, proč čínské velvyslankyni bylo dovoleno nést pochodeň náhradní trasou přes čínskou čtvrť. A vůdce Liberálních demokratů Nick Clegg se tázal proč premiér Brown pochodeň vůbec přivítal před svou úřadovnou, když jednání s dalajlámou, která mu údajně osobně slíbil čínský vůdce Hu, ještě nezačala. A to mezitím bohužel přišly nové zprávy o zastřelení dalších osmi Tibeťanů v provincii Sečuán koncem minulého týdne. Dalších slov asi už není zapotřebí, ale reformní síly v Pekingu by si měly uvědomit, že takto by letošní Olympiáda mohla být nejvíce srovnávána s tou berlínskou nacistickou z roku 1936. A čas přitom letí...

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .