Proti přímé volbě prezidenta, za diktaturu jedné strany!

Televizní diváci mu mohli bezprostředně dát za pravdu. Václavu Havlovi chybí do vypršení mandátu ještě necelé tři roky. Navíc na stole neleží žádný konkrétní návrh zákona, kterým by se měnil způsob volby hlavy státu. Takže na první pohled se může zdát, že je zbytečné o tom uvažovat.

A to přesto, že představitelé čtyřkoalice nyní vyrukovali s myšlenkou na přímou volbu presidenta republiky. "Stejně jenom dokola opakují, že by se tento akt měl svěřit do rukou občanů a že je zbytečné, aby reprezentanta státu za ně vybíral parlament," tvrdí kritici této iniciativy. A dodávají: "Na přímou otázku, jakým způsobem by k tomu mělo dojít, nedokáží jasně odpovědět."

Z hlediska přípravy konkrétního zákona mají odpůrci diskuse o přímé volbě presidenta pravdu. Jde zatím o akademické debaty nad neexistujícím návrhem. Přesto polemika o způsobu volby hlavy státu je v těchto dnech velice aktuální a důležitá. Možná, že si to premiér i další smluvně opoziční partneři dobře uvědomují a záměrně tuto začínající polemiku tlumí.

Pokud totiž dojde pouze ke změně volebního zákona pro Poslaneckou sněmovnu a ne pro presidenta, výrazně se tím naruší rovnováha moci ve státě. Konkrétně, silně většinové prvky by mohly vést k ovládnutí sněmovny jednou politickou stranou. A protože podobným způsobem se volí také do Senátu, mohly by mít obě komory podobné složení. Takže jedna politická strana by de facto ovládala parlament.

To by sice usnadnilo vznik většinové vlády i přijímání zákonů, pro které není nutná třípětinová většina.

Na druhé straně by se tím však otevřel této straně prostor, aby opanovala celou zemi.

Při stávajícím způsobu volby presidenta republiky by totiž pro ni nebyl problém prosadit svého kandidáta. No a ten by jí mohl jít na ruku v různých věcech.

Například by mohl dosadit do důležitých funkcí lidi loajální už zmiňované straně. Takže její fámulové by mohli například ovládnout justici. Hlava státu totiž podle ústavy jmenuje řadové soudce, dále soudce Ústavního soudu, předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu. President republiky také jmenuje členy bankovní rady České národní banky, presidenta a vicepresidenta Nejvyššího kontrolní úřadu.

Takže zdánlivě nezávislé instituce by se mohly dostat pod kuratelu jedné politické strany.

A to za předpokladu, že projde navrhovaná změna volebního zákona a zůstane zachována nepřímá volba presidenta.

Takže diskuse o tom, jakým způsobem by měla být vybírána hlava státu je v současné době naopak velice důležitá.

To, že nemusí být pro veřejnost příliš zajímavá, na tom nic nemění.

Svědčí to spíše o tom, že představitelé čtyřkoalice nejsou schopni hrozící nebezpečí dominance jedné strany v celém státě veřejnosti jasně vysvětlit.

To ostatně dokázal i středeční televizní pořad "Přísně veřejné". V něm lidovec Cyril Svoboda dokola opakoval, jak by bylo dobré svěřit volbu hlavy státu občanům. Zároveň však nedokázal jasně argumentovat, proč? Z jeho úst nezaznělo, proto, aby zůstala zachována možnost vyváženosti rozložení moci ve státě.

O ně by se mohli postarat voliči. A to tím, že by do presidentského křesla posadili člověka, který by nebyl podporován stranou ovládající parlament. Ani při přímé volbě samozřejmě nelze vyloučit, že se presidentem státu nestane kandidát nejsilnější politické strany.

To je ale běžné riziko demokracie. A je určitě lepší ho podstoupit, než nechat už dopředu moc v rukou jedné strany.

Proto by se mělo o způsobu přímé volby presidenta začít vážně diskutovat už teď a ne čekat na to, zda novela volebního zákona projde Senátem a případně, zda ji posvětí Ústavní soud.