Program pro návrat radikálních islamistů do běžného života přináší v Dánsku výsledky
V řadách radikálního hnutí Islámský stát je podle OSN i 25 tisíc zahraničních bojovníků. Do Iráku a Sýrie přišli asi ze sto zemí světa. Jeden z nejvyšších počtů emigrantů ve vztahu k celkovému počtu obyvatel v Evropě eviduje Dánsko.
Stát, který se před 10 lety stal terčem muslimských protestů poté, co přední dánské noviny otiskly karikatury proroka Mohameda. V Dánsku přemýšleli, jak se chovat k těm, kteří se z bojových oblastí vrátí.
Výsledkem je unikátní program, který nabízí mladým lidem, převážně mužům, po příjezdu zpátky do Dánska pomocnou ruku, pokud o ni projeví zájem. Takzvaní mentoři doprovázejí mladíky řadu měsíců, poskytují jim oporu a zázemí. První výsledky ukazují, že to funguje. A počet těch, co odešli za Islámský stát bojovat, se meziročně snížil skoro na nulu.
Třísettisícový Aarhus je druhé největší město v Dánsku. Působí klidně, až provinčně. V Aarhusu si Dánové uvědomili, že světové konflikty se neodehrávají daleko od nich, ale třeba ve vedlejší ulici.
Odsuzujeme každé násilí
Tak jako z jiných evropských zemí, i z Dánska začali odcházet mladí lidé na Blízký východ, kde se chtěli se zbraní v ruce připojit k radikálním islamistům. Ve čtvrti Grimhoj stojí mešita, nízká cihlová budova uprostřed průmyslové zóny.
Usáma el-Sádí vede grimhojskou mešitu. Zahraničních novinářů měl ve své pracovně desítky. „Odsuzujeme každé násilí na nevinných lidech. Ať ho spáchá ta nebo ona strana.“
Aarhuská policie zjistila, že řada z těch, kdo z města odjeli za Islámským státem do Sýrie, předtím navštěvovala duchovní stánek v Grimhoj. Úřady zvažovaly, jestli nemají mešitu zavřít. Usáma el-Sádí říká, že by to nemělo smysl.
„Hlavní je to, co máme v srdci. Kdyby mešitu zavřeli, nebyl by to náš konec, našli bychom si alternativu. Zato Dánsko by si pokazilo image země, která se chlubí náboženskou svobodou.“
Úřady od uzavření mešity upustily, a místo toho z ní udělaly součást procesu zapojení mladých navrátilců z Blízkého východu do života v Dánsku. Policie se s vedením mešity potkává a probírá aktuální situaci.
Přístup podané ruky funguje
V cihlové budově policejního ředitelství v centru Aarhusu policejní důstojník Alan Arslev vysvětluje, že program, ve kterém aarhuská policie spolupracuje s městem, nebyl primárně určený mladým džihádistům, ale extremistům všeho druhu. Mladí sympatizanti radikálního islamismu do něj spadli v posledních letech. V důsledku vývoje na Blízkém východě.
„Policie a samospráva vytipují mladé muže, kteří by se mohli dostat do problémů, zradikalizovat. Pak je pozveme na pohovor na policii, kde to všechno chceme probrat. Budete se divit, ale všichni na pohovor přijdou.“
Přístup podané ruky měl v Dánsku řadu kritiků. Podle nich bylo naivní čekat od navrátilců z území Islámského státu, že jen co přejedou hranice, odloží bojový výcvik, vzdají se násilí a začnou pracovat jako pošťáci nebo montéři v továrnách. Podle prvních výsledků to ale funguje.
„V roce 2013 odešlo z Aarhusu asi 30 osob za Islámským státem do Sýrie. Loni to byl jediný člověk, o kterém víme.“
Před Státní knihovnou v Aarhusu čeká jeden z mentorů. Stará se o kluky, kteří se vrátí z Blízkého východu. Johan není jeho pravé jméno, zůstává v anonymitě, kterou pro práci potřebuje.
Mentorů jako je Johan je v Aarhusu asi deset. Se svými svěřenci se setkávají alespoň jednou týdně. To je jediná podmínka. Schůzky můžou využít podle svého. K doučování matematiky, ke kávě na terase, můžou si zahrát fotbal, nebo jít do kina. Hlavní věc je důvěra.
„Všechny každodenní věci, jako jít na kávu, společně vyplnit formulář pro úřady, pomáhají navázat vztah mezi mentorem a svěřencem. Tihle mladí kluci na začátku schůzek mívají černo-bílé vidění světa. Lidé jsou buď zlí, anebo dobří, nic mezi tím. Můj úkol je, ukazovat malé odstíny, přinášet protiargumenty a rozšiřovat jim obzor.“
Mentor musí včas poznat, kdy se má stáhnout do pozadí. Pokud jde všechno dobře a jeho svěřenec si v Dánsku zvyká bez známek radikálního chování, je na čase pomalu ho nechat jít. Spolupráce může trvat rok, někdy dva.
Dostat se přímo k mladým klukům, kteří uvízli v síti některé z radikálně islamistických organizací, je těžké. Režisérovi Soerenu Jespersenovi to trvalo několik let a výsledkem byl film Válečníci ze severu. O těch, co opustili život ve Skandinávii a odešli bojovat do islamistických milicí al-Šabáb do Somálska.
„Překvapilo mě, jak jsou ti kluci strašně izolovaní. V Dánsku mají stejné šance, jako ostatní, jenže narážejí na skryté překážky. Nepustí je na diskotéku, nikdo jim nechce dát práci, nevezmou je do učení. Pak přijdou radikálové, třeba z al-Šabáb a pro ně je to životní perspektiva,“ říká Preben Bertelsen, psycholog programu, který v Aarhusu vrací bývalé džihádisty do normálního života.
„Oni chtějí někam patřit. Jsou kvůli tomu ochotni i zemřít. Nejsou členy žádného gangu, gangy s nimi nechtějí nic mít. Touží po uznání ulice. A při tom si osvojí myšlenky radikálních islamistů.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
