Profil nové Evropské komise

Tento typ procedury zavedl Evropský parlament v roce 1994 po vstupu platnosti Maastrichtské smlouvy, když se chystala převzít funkce komise Jacqua Santera.

Velkou přísnost, jak se očekávalo, neprojevuje Evropská lidová strana, jež je v parlamentním shromáždění nejpočetnější. Po evropských volbách silně naléhala na vlády i hlavy států, aby braly ohledy na výsledek voleb a zvolily kandidáta ze svých řad, což se stalo. V červenci byl zvolen Španěl Barroso a strana hodlá dát důvěru týmu, který si vytvořil.

Někteří sociálně demokratičtí komisaři však zdaleka nejsou v Evropské lidové straně přijímáni jednohlasně. Švédka Margot Wallströmová, budoucí místopředsedkyně Komise, kde bude mít na starost styky s Parlamentem, je kritizována, že jako komisařka pro životní prostředí v minulém kolegiu nebyla dosti přítomna v Parlamentu, a jiní jí vyčítají, že hovoří plynně jen jedním cizím jazykem, a to angličtinou. Němec Günter Verheugen by se zase měl zpovídat, proč v případě Turecka nepočítal s jinou alternativou, než s přijetím. Podle Le Mondu však Evropská lidová strana hlavně nechce vyvolat krizi.

Ostřeji se ovšem projevuje skupina Evroské socialistické strany. Britové a Španělé se v červenci řídili příkazy svých premiérů Tonyho Blaira a José Louise Zapatera a přes většinovou opozici v Evropské socialistické straně hlasovali pro Manuela Barrosa. Složení Komise v srpnu pak vyvolalo silnou kritiku ve francouzské socialistické straně, jež v tom viděla důkaz odchýlení Evropské unie k liberalismu.

Problematickou kandidátkou je holandská liberálka Neelie Kroesová, vysoce aktivní a dynamická žena s vyhraněnými názory, jež byla v osmdesátých letech ministryní dopravy ve vládě pravého středu Ruuda Lubberse. Té je vyčítán střet zájmů, zvláště její někdejší vazby na pochybnou společnost Tanker Cleaning Rotterdam, spojenou s ekologickými skandály, která byla dotovaná ministerstvem dopravy. Paní Kroesová, jež má mít v Komisi na starost oblast konkurence, již prodala všechny své akcie a slíbila, že po skončení svého mandátu v Bruselu se nenavrátí k podnikání.

Další pochybnosti o dostatečných znalostech zaznívají na adresu lotyšské komisařky Ingridy Udre-ové ze strany zelených, jež by měla dostat na starost daně. Někteří komisaři z nových zemí, kteří se ujali funkcí už při rozšíření 1. května, se budou muset vylepšit: poslanci například usoudili, že Slovinec Janez Potocnik by měl prohloubit své politické znalosti o roli Parlamentu, a odpovědi Slováka Jána Figela se zdály povrchní.

K bezprecedentní situaci ovšem došlo odmítnutím italského komisaře Rocco Buttigliona. Evropská socialistická strana se od počátku soustředila zvláště na slyšení tohoto Itala, ministra zahraničí ve vládě Silvia Berlusconiho, jenž má mít na starosti spravedlnost a vnitřní politiku, a jehož výběr vyvolává značnou zdrženlivost. "To je vrchol, člověk, který se vždy stavěl proti evropskému zatykači!" říká pobouřeně místopředseda Evropské socialistické strany, Rakušan Hannes Swoboda. Buttiglionovi jsou však hlavně vyčítány jeho výroky o homosexualitě, kterou prý považuje za hřích, a o ženách, jež podle něj mají zůstat v domácnosti a starat se o děti.Tyto výroky dle názorů většiny svědčí o katolickém fundamentalismu. Výrazný pravičák Buttiglione, přítel a poradce papeže Jana Pavla II., musel též vysvětlit, zda chce zřizovat tábory pro žadatele o azyl na území mimo Evropskou unii, jak se nechal slyšet a provádět deportaci ilegálních přistěhovalců.. V této věci čekali jeho vysvětlení všechny skupiny, včetně evropských lidovců.

Rocco Buttiglione pak vysvětlil, že jeho slova byla špatně pochopena. "Nechci, aby ženy zůstávaly doma, ale jsou přetížené a měli bychom jim umožnit, aby při své kariéře mohly být též matkami," řekl. Též se nehodlá dotýkat svobody homosexuálů. "Nemůžeme vnucovat jiným naši koncepci dobra," řekl, s tím, že se cítí být obětí diskriminace coby katolík a coby ministr Silvia Berlusconiho, a to ze strany právě těch, kdo bojují proti diskriminaci.

Ve výboru pro občanské svobody, který zasedl v pondělí, se rozhodlo s rozdílem jednoho hlasu (27 hlasů levice a liberálů proti 26 hlasům pravice), že Buttiglione nemůže zastávat místo komisaře pro spravedlnost. "Kdyby měl na starost třeba řepu, nebylo by to tak vážné", řekl ironicky předseda Parlamentu Joseph Borrell. Ovšem na otázku, zda může pan Buttiglione zastávat v komisi nějaké jiné místo, odpověděla většina, 28 hlasů, že ne. Jelikož je tedy třeba se vyslovit o komisi celkově, musí se nyní levice rozhodnout, zda odmítne en bloc celou komisi, jíž předsedá José Manuel Barroso, pokud ten odmítne odvolat Buttigliona. O jeho názorech si můžeme myslet, co chceme, nezbývá ale, než souhlasit, že je třeba obdivovat někoho, kdo své názory, jež jsou dnes tak málo populární, takto přímočaře a otevřeně sděluje.