Prodloužení pro Novu?

6. srpen 2001

Podle čísel zveřejněných v Obchodním věstníků, o čemž informuje m.j. páteční vydání Lidových novin, se společnostem napojeným na TV Nova daří jako dosud nikdy. Jiří Šmejc, jeden z hlavních mužů v pozadí Novy uvedl, že CET 21, tedy držitel celoplošné vysílací licence a Česká produkční 2000, servisní organizace dodávající Nově materiál do vysílání, mají v současné době dohromady hodnotu kolem 10 miliard korun.

Zisky rostou téměř závratně a to - jak jinak - od chvíle, kdy Vladimír Železný odstřihl od Novy americké investory, tedy Ronalda Laudera, majoritního vlastníka společnosti CME, a peníze z výtěžků z reklamy, které do té doby Lauder inkasoval, se začaly hrnout do České produkční 2000. Tu vlastní společnost MEF Holding, v jejímž čele stojí právě Jiří Šmejc, a MEF má také skoro pětadvacet procent v zásadní CET 21. Připomeňme, že Šmejc Železnému při rozjezdu vysílání bez Laudera v létě 1999 měl sehnat nezbytný miliardový úvěr.

Ponechme nyní stranou, že zatím nerozšifrovaný uzel spousty smluv a společností pravděpodobně propojuje Novu s Primou, i to, že Lauder vede spor jak se Železným, tak s Českým státem, který podle něho neochránil zahraniční investici. Zůstaňme u onoho Šmejcova odhadu desetimiliardové hodnoty značek CETR 21 a Česká produkční 2000. Vedle takového čísla totiž vyhlíží správní poplatek za prodloužení licence k vysílání ve výši dvou set miliónů korun jako kapka v moři, zvlášť když si uvědomíme, že prolongovaný certifikát by měl platit až do roku 2017.

Tak je tomu aspoň podle nového mediálního zákona, který zvýhodňuje stávající provozovatele vysílání natolik, že ten už nemusí znovu žádat o licenci v rovné soutěži s dalšími zájemci, ale stačí mu jen požádat o prodloužení, a to dokonce už teď, ačkoliv konkrétně v případě Novy vysílací licence končí až v roce 2005. Oněch dvě stě miliónů, které za to provozovatel zaplatí, je skutečně směšná částka. Přesto ji někteří politikové specializovaní na média, například místopředseda ODS a poslanecké sněmovny Ivan Langer, označovali za takřka likvidační, což bezpochyby nemohli myslet vážně.

Když byl příslušný zákon projednáván, vyvolalo právě toto ustanovení bouřlivou diskusi, kterou ale strany opoziční smlouvy smetly v konečném hlasování ve sněmovně a díky nepochopitelnému postoji několika senátorů (například i lidoveckých, tedy čtyřkoaličních), pak zákon prošel i horní komorou. Samozřejmě si tím politici vysloužili podezření, že především Nově, neobyčejně vlivné na celou veřejnost, vycházejí až příliš vstříc a že to může být důsledkem dohody o vzájemné podpoře především před volbami v příštím roce, ale pravděpodobně i pro další léta. Prokazatelné to samozřejmě není, ale vzhledem k potížím Novy a Vladimíra Železného by se zdála na místě určitá rezervovanost. Příslušný paragraf v zákonu vůbec být nemusel. Ve chvíli, kdy se kvůli Železného praktikám stát brání v mezinárodním arbitrážním řízení, se na stříbrném podnose nabídnutá další licence na tak dlouhou dobu prostě jevila přinejmenším neuváženě předčasná. A obhájci tohoto kroku také měli po ruce jen chabé argumenty a vlastně se spíš o celé věci nechtěli příliš bavit.

Mezitím uplynulo několik měsíců, výsledek arbitráže zatím není znám a už teď stál na každý pád desítky miliónů korun právnickým firmám. A TV Nova, respektive CET 21 nelenila a o prodloužení licence už Radu pro Rozhlasové a televizní vysílání tento týden požádala. Pokud Rada řekne ano, CET 21 a Česká produkční 2000 se budou moci rozjet k dalším obchodům. Hledají totiž pro Novu nového zahraničního strategického partnera. Jestliže budou mít v kapse papír k vysílání do roku 2017, jejich cena bude podle všeho ještě větší, než je oněch Šmejcem uvedených 10 miliard.

Nelze ale nevidět, že se parlament přijetím výše zmíněného paragrafu a vysílací Rada svým případným souhlasem s prodloužením licence ocitají na nepříliš pevné půdě. Na jedné straně je tu možnost, že londýnská arbitráž Lauder versus Česká republika dopadne pro nás špatně a stát bude muset nejen mastně platit, ale ještě se také k celé věci nějak zásadně postavit. A za druhé, už vůbec není jasné, zda se nad Vladimírem Železným nestahují mraky po té, co se zvláštním manévrem pokusil oznámit, že zhruba miliardu českých korun, který podle jiné arbitráže má uhradit Ronalu Lauderovi, už vlastně zaplatil. Totiž ne jemu, ale díky němu a to neznámé lichtejnštejské firmě formou pokuty za to, že prý nemohl díky právě Lauderovi splnit podmínky jakési absurdní smlouvy. I když z literatury a z filmů známe nejrůznější důmyslné druhy kliček, tahle se jevila hodně přitažená za vlasy od samého počátku a lichtenštejnští ituzemští vyšetřovatelé si o tom podle všeho také myslí své. Pokud by došli k závěru, že šlo skutečně o podvod, sebevědomé úsměvy by asi hodně rychle zamrzly. Dopad by to ale mělo nejspíš jen na Železného, který má nadto další známé potíže s neproclenými obrazy a který se přepisem značných majetků staví po pozice člověka který chudák nemá, z čeho by Lauderovi platil. To vše ovšem nemusí být problém pro Novu, jíž už dnes přece spoluovládají také jiní, především asi Jiří Šmejc, a kteří zřejmě také dovedou dělat s politiky vzájemně výhodné obchody a dokáží si své podnikání jistě představit i bez konrtroverzního a pro ně možná už nebezpečného Železného.

Železný byl ale nicméně po léta vnímán domácí i zahraniční veřejností jako klíčová osobnost Novy. Co by se asi stalo, pokud by ve svých kauzách uvízl? V zemích rozvinuté demokracie by to patrně přineslo otřes na politické scéně. Leckdo se může právem domnívat, že u nás nic takového nehrozí. Nanejvýš by z veřejného dění zmizelo pár dobře zaopatřených pěšáků a zbytek se by nějak - jako obyčejně - zamluvil a zametl pod koberec.

ČRo 6 / RSE

3. srpna 2001

Napište nám, co si o tom myslíte VY: rse@cro.cz

Spustit audio

Více z pořadu