Proč spěchat s radarem?

Pokud by jeho slova měla být brána vážně, pak by se dalo říci, že kvalita dosavadního vyjednávání výrazně pokulhává za rychlostí. Tímto přístupem vyjednávači zatím napáchali více škody než užitku, což se například projevuje ve výrazně odmítavém postoji veřejnosti v České republice k umístění radaru v zemi.

Bezpečnostní otázky jsou natolik vážné, že by pokud možno neměly být zásadním způsobem přehodnocovány při každém střídání politických garnitur v jednotlivých zemích. V souvislosti s vybudováním systému protiraketové obrany Spojených států v Polsku a v České republice to není úplně zřejmé. Jednak se od začátku spekuluje o tom, zda je tento systém v zájmu USA a NATO, nebo zda jde o projekt z nejrůznějších důvodů podporovaný hlavně Bushovou administrativou. Proto se objevují názory, že by bylo dobré vyčkat s definitivním rozhodnutím až do konce letošního roku. To ve Spojených státech bude zvolen nový prezident a jediné, co je zatím jisté je, že už to nebude George Bush.

Rovněž na příkladu našich severních sousedů se dá názorně ilustrovat, že postoje politiků jsou vrtkavé. Po předčasných parlamentních volbách došlo ke změně vlády. Zatímco ta pod vedením Jaroslava Kaczynského projekt vehementně podporovala, byť za příslib vylepšení polské raketové obrany, nový Tuskův kabinet nadšení poněkud brzdí. Ostatně i při dnešní návštěvě v Praze Tusk prohlásil, že není potřeba celou věc uspěchat. Prý je potřeba získat dostatečné bezpečnostní záruky a plán financování. Přitom veřejné mínění u našich sousedů je vybudování základny pozitivně nakloněno.

V konfrontaci s Tuskovým výrokem zní poněkud překvapivě slova českého premiéra Mirka Topolánka, že česká vláda by mohla předložit parlamentu smlouvy upravující umístění amerického radaru v zemi už v dubnu. Vzhledem k celé řadě nedostatečně zodpovězených otázek týkajících se vzniku celého systému a také v souvislosti s nízkou podporou základně od české veřejnosti, je to postup poněkud nepochopitelný. Topolánek tak investuje značný politický kapitál do řešení problému, který nakonec může mít úplně jiné vyústění. Přitom na bitvě o prosazení radaru na území České republiky nemůže momentálně vydělat. Ve sněmovně narazí na tvrdý odpor, který bude jen těžko lámat. Například kvůli informacím amerických tajných služeb zpochybňujících jaderný arzenál Íránu, nebo kvůli nekvalitním studiím posuzujících případný vliv radaru na životní prostředí, v neposlední řadě kvůli špatným zkušenostem občanů této země s dlouholetou okupací sovětskými vojsky před listopadem 1989.

Samozřejmě na bezpečnostních otázkách by se neměl vydělávat politický kapitál. Úkolem politiků by mělo být prosazování sice nepopulárních pro zemi však životně důležitých věcí. Problém je v tom, že není úplně jasné, zda právě vybudování radaru protiraketové obrany k nim patří. Pokud by v dosavadním vyjednávání měla přednost kvalita na úkor rychlosti, pak by posloupnost kroků byla asi poněkud jiná. Na prvním místě by bylo jasné stanovisko Spojených států, že projekt protiraketové obrany je jednoznačnou prioritou této země, na které nic nemůže změnit případné střídání stráží v Bílém domě. Ruku v ruce by s tím měl zaznít zřetelný výrok z NATO, že tento projekt bezvýhradně podporuje. Pak by mělo následovat jednání se zeměmi, na jejichž území by měl být systém vybudován. To by mělo probíhat současně. Alespoň pokud je pravda, že radar je bez raket k ničemu a naopak. V takovéto situaci by oslovené členské země aliance neměly dělat problémy a měly by vyjít bezpečnostním zájmům Spojených států a NATO vstříc. Na jejich postojích by rovněž nemělo nic zásadního měnit případné střídání politiků u moci. Dosavadní vývoj má však k takovémuto ideálnímu scénáři poměrně daleko.

Proto je v tuto chvíli rozumnější Tuskovo stanovisko o menším spěchu, než Topolánkovy výroky o projednávání smlouvy o umístění radaru na území České republiky už v dubnu. Příliš na tom nemění ani léty ověřená zkušenost, že bezpečnostní dveře je lepší si pořídit před vykradením bytu než až po něm.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .