Proč chodíme vzpřímeně

Před více než 4 miliony let předkové člověka opustili chůzi po čtyřech a začali se stavět na nohy. Proč to udělali, je jednou z velkých otázek lidské evoluce. Je pravděpodobné, že tento posun urychlily změny klimatu, které naše předky donutily žít v otevřené krajině. Selekční tlak, který upřednostňoval jedince schopné chůze po zadních končetinách, však mohlo vytvářet něco zcela jiného. Co to mohlo být, se evropští a američtí vědci snažili odvodit z pozorování divokých šimpanzů.

V jedné části studie vědci sledovali šimpanze při loupeživých nájezdech na políčka zemědělců v guinejském Bossou. Zemědělské plodiny jsou vysoce kvalitní a šimpanzi velmi ceněná potrava. Loupící šimpanzi se proto stavěli na zadní nohy a snažili se pobrat a odnést pryč co největší množství lupu. Podobné chování vědci sledovali, když šimpanzům nabídli vzácné ořechy kola. Pokud bylo kolových ořechů dost, ignorovali šimpanzi obyčejné palmové ořechy. Dokázali tak, že kolové ořechy jsou pro ně vzácnou a vyhledávanou pochoutkou. Pokud bylo kolových ořechů naopak málo, brali si jich šimpanzi více najednou.

V silné konkurenci se frekvence, se kterou šimpanzi chodili po zadních končetinách, zvýšila čtyřikrát. Bylo zjevné, že vzpřímený postoj šimpanzům dovoluje odnést si více ořechů, stejně jako to, že se šimpanzi pokoušejí o bipední chůzi ze všech sil – i kdyby si u toho měli pomáhat svými ústy. Z toho všeho vyplývá logický závěr: vzpřímená chůze se u předků člověka mohla vyvinout jako adaptace k přenášení většího množství vzácné a vysoce kvalitní potravy.

Zdroj: ScienceDaily, Current Biology

-----