Problémy nejmenší strany

I po převratu však ekologie byla u vládnoucí koalice jen onou pověstnou "třešničkou na dortu", která byla v celkové transformaci společnosti možná opravdu marginální záležitostí.

Takže to je jeden aspekt: obnovený zájem o přírodu, v níž žijeme. Ten se stal u velké části voličů zcela přirozenou potřebou, zejména poté, co se Zelení po příchodu Martina Bursíka zbavili svého fundamentalismu. Martin Bursík dal totiž straně politický rozměr. Už to nebyl - pochopitelně zjednodušuji - jen fundamentalismus přenášení žab přes silnici v Horní dolní, opozice proti dálnici, protože zrovna tam, kudy má vést, hnízdí jakýsi ohrožený druh ptáka. Nebo recese a dobrodružství přivazovaní se řetězy u jaderných elektráren, či ke kolejím, kudy se mělo přivážet jaderné palivo.

Druhý aspekt je neméně důležitý a - podle mého názoru - ještě důležitější, přestože to Zelení i někteří komentátoři neradi slyší. Ten aspekt totiž vůbec nesouvisí s ambicí zachování přírody vezdejší. Ten souvisí pouze s nechutí volit některou ze zavedených politických stran, zejména ne ODS a sociální demokraty. Tuto úlohu zastávala nejprve ODA, potom unionisté, Demokratická unie, či Evropští demokraté, v poslední době - snad - částečně i lidovci . Volit Zelené jako protestní stranu považuji za sebezáchovný akt naší demokracie, v níž mohou, takto umírněni ve svém fundamentalismu, sehrát historickou úlohu.

Díky této zmíněné voličské podpoře jsou Zelení ve vládě a jistě bude Bursíkovou snahou ve vládě zůstat co nejdéle, i přes vzrůstající neshody s předsedou vlády, které se - zcela přirozeně - spíše prohlubují. Neshoda ohledně provozu kamionů byla už alarmující, i když právě omezení jízd kamionů je takovým bodem programu Zelených, jenž má podporu veřejnosti. Takže zde může Bursík hájit jak tu správnou zelenost, což potřebuje proti svým oponentům ve straně, tak zájem veřejnosti. Stejné brizance je neshoda ohledně Lisabonské smlouvy, kde Bursík Topolánka tvrdě kritizuje a v každém případě se dožaduje ratifikace smlouvy, jež je ohrožena schvalováním Ústavního soudu. Nikde totiž není psáno, že to musí být nutně dokončeno před zahájením půlročního českého předsednictví Evropské unie, jež má začít prvého ledna příštího roku.

Tím se dostáváme ke sporu, nebo různosti názorů, které ve straně panují a jež vážně ohrožují její setrvání ve sněmovně. Jak známo, existují de facto vlastně dvě vedoucí centra - předsednictvo strany a vedení Republikové rady, které ovládli Bursíkovi oponenti, jako třeba Matěj Stropnický nebo Olga Zubová Zubovová. Ale i v předsednictvu strany je, jako místopředsedkyně, hlavní Bursíkova oponentka, Dana Kuchtová. I když tato významná Jihočeská matka a zavilá nepřítelkyně jaderných elektráren se o šéfovi strany vyjadřuje vždy velmi diplomaticky a dle Jaroslava Plesla v Lidových novinách má údajně obavy ve vedení strany ho nahradit. Ale zhrzenost dovede hory přenášet a Kuchtová byla přece odvolána z pozice ministryně školství a Bursík proti tomu u předsedy vlády neprotestoval. Alespoň ne oficiálně. Jedno by si však měl i předseda strany uvědomit a na sjezdu správně argumentovat: je totiž určitý rozpor v tom, že Strana Zelených zasedá ve středopravé vládě, když omezování a regulování tržního hospodářství zelenými požadavky, je politologicky vlastně levicovým prvkem.

Střet na mimořádném sjezdu strany, Bursíkem vyvzdorovaném, bude - podle mého názoru - zcela fatální. Podle průzkumné agentury STEM a jejího šetření ohledně dodatečné spokojenosti voličů s umístěním jejich hlasu, necelých čtyřicet procent voličů Zelených prý lituje, že dali hlas právě Zeleným. Nemám pro to samozřejmě žádný důkaz, ale jsem přesvědčen, že ti voliči, kteří litují svého hlasu odevzdaného Zeleným, tak činí zejména proto, že dali hlas straně, která se bude rozhodovat mezi politikou a fundamentalizmem. Za dob zeleného fundamentalizmu byla totiž strana zcela okrajovým psubjektem na našem politickém poli.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .