Priority francouzského předsednictví EU

A kdo jiný než prezident Francie - země, kolem níž se v EU tradičně všechno děje a která navíc 1. července převzala na půl roku rotující předsednictví EU - by měl teď udat směr, kterým se Evropa vydá.

A nutno říci, že toto očekávání dnes francouzský prezident nezklamal. V projevu hovořil otevřeně o problémech, před nimiž v současné době Evropa stojí a zároveň dost jasně vyjádřil i svůj názor na to, jak postupovat. Jeho plán je jako obvykle dost ambiciózní a bude zajímavé sledovat, co se z jeho představ opravdu splní a co nikoli.

Co tedy konkrétně řekl? Především se zastal tzv. lisabonské smlouvy EU a celého procesu reforem evropských institucí. To se ukazuje jako velmi obtížný úkol, s nímž si Evropa neví rady už řadu let. Snad ani původní zakladatelé Evropského hospodářského společenství nemohli tušit, že jednou se členství v tomto sdružení rozšíří na téměř všechny evropské země - ze zakládajících šesti na osm, pak 12, 15 a dnes už 27. A instituce, které dobře sloužily v 8 či 12 členech, dnes praskají ve švech.

Proto se tolik hovoří o potřebě nových evropských institucí, jak to i francouzský prezident Sarkozy ve svém projevu zdůraznil. Bylo chybou, řekl doslova, že Evropa "nereformovala" své instituce ještě předtím než v roce 2004 přijala 10 nových členských zemí převážně ze střední a východní Evropy. Jakousi záplatou měla být jen narychlo sepsaná smlouva z Nice z roku 2002, která vůbec rozšíření EU umožnila.

Řadu let pak evropští politikové sepisovali tzv. euroústavu, která jak víme ztroskotala před třemi lety v referendech právě ve Francii a v Nizozemí. Průzkumy veřejného mínění v obou zemích však jasně ukázaly, že voliči tam tehdy hlasovali o něčem jiném a samotnou euroústavu ani neznali.

Podobný karambol nastal před měsícem, když irští voliči odmítli v referendu lisabonskou smlouvu, která se pokouší znovu řešit problémy evropských institucí. Tím Irové uštědřili EU dost těžkou ránu, z níž se bude zase dlouho zotavovat. Jak dlouho? Minimálně několik měsíců...

Sám francouzský prezident chce jet ještě tento měsíc do Irska, přesněji 21. července, aby, jak řekl, hlavně naslouchal tamním politikům a debatoval s nimi o tom, jak tuto situaci řešit. Výsledkem těchto debat by mělo být nalezení východiska do října nebo nejpozději prosince letošního roku, tedy na závěr francouzského předsednictví EU. Buď bude platit Lisabon nebo Nice, prohlásil dnes Sarkozy v Evropském parlamentu, a žádná jiná smlouva se už vyjednávat nebude.

Upozornil ovšem, že bez reformy institucí nebude možné další rozšiřování EU, zejména na Balkán, kde je prvním novým kandidátem Chorvatsko, které doufá v přijetí v roce 2010. Sarkozy chce v jednání s Chorvatskem pokračovat, ale upozorňuje, že bez reformy evropských institucí přijato nebude. "Jsem pro rozšíření na Balkán, ale ty země, které jsou nejvíce pro rozšíření, nemohou říkat, že nechtějí Lisabon," prohlásil Sarkozy v Evropském parlamentu.

Měl tím mimo jiné na mysli i Českou republiku a Polsko, kde se ratifikace lisabonské smlouvy zdržuje. Pro polského prezidenta Lecha Kaczynského, který lisabonskou smlouvu dosud nepodepsal, ačkoli ji schválily obě komory polského parlamentu, měl Sarkozy dokonce tato ostrá slova, řekl o něm: "On sám lisabonskou smlouvu vyjednával. Dal své slovo a to by měl dodržet. To není politická otázka, to je morální otázka," řekl nesmlouvavě Sarkozy o svém polském kolegovi v Evropském parlamentu. Málokdy slyšíme od politiků tak jasná slova.

Kromě reformy institucí má půlroční francouzské předsednictví EU ještě několik dalších priorit. Francie chce připravit evropskou smlouvu, která omezí přistěhovalectví ze zemí třetího světa, chce se věnovat modernizaci společné evropské zemědělské politiky, rozvíjet společnou evropskou obranu a přijmout určitá opatření v boji proti klimatickým změnám. Část svého projevu věnoval Sarkozy i kritice politiky Evropské centrální banky a naopak obhajoval své rozhodnutí účastnit se zahajovacího ceremoniálu letošní Olympiády v Pekingu. A vysloužil si nakonec potlesk europoslanců ve stoje.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .