Přímá volba prezidenta opět nebude?
Otázka "přímé volby" prezidenta byla poprvé vážně nastolena před téměř jedenácti lety, když vznikala česká ústava za současného rychlého dělení Československa. V tehdejší napjaté atmosféře zhoršených česko-slovenských vztahů ale nebylo dost času a trpělivosti se nad takovou otázku dlouze zamýšlet a tak snadno zvítězila všem známá volba prezidenta členy parlamentu, která vlastně navazovala na naše dosavadní tradice.
Přímá volba tehdy zůstala jen teoretickou variantou, bez podpory významnějších politických sil a kdykoliv se o ní zmínil sám prezident Václav Havel, bylo to vnímáno spíše jako jeho nějaký neskromný požadavek po ještě větších prezidentských pravomocech, které by snad z takové volby mohly vyplývat. A byl následně odkazován do patřičných mezí. Shodovala se v tomto postoji po léta hlavně Občanská demokratická strana se Sociálními demokraty, jako dvě největší politické strany. Ovšem jen do chvíle, kdy po volbách loňského roku ODS opět nezvítězila a začala naléhavě hledat jiné uplatnění pro svého prvního předsedu.
Na podzim se její představitelé netajili tím, že myšlenku přímé volby českého prezidenta náhle přijali za svou, neboť by se tím, podle jejich názoru, zvýšila pravděpodobnost zvolení Václava Klause na Hrad. Tento jejich oportunismus však vyvolal pochopitelnou nevoli v ostatních politických stranách, které by s takovým návrhem musely souhlasit, aby bylo možné ústavu změnit. A tak i politikové, kteří předtím dlouhou dobu přímou volbu prezidenta obhajovali, za této nové situace odmítli připojit k ODS svůj hlas. A k žádné změně proto nedošlo.
Ještě vážněji byla otázka přímo volby prezidenta republiky nastolena letos časně zjara, když se ani po opakovaných pokusech nedařilo členům parlamentu vybrat z prezidentských kandidátů jednoho přijatelného nadpoloviční většině všech poslanců a senátorů. Slyšeli jsme tehdy z úst samotných členů obou komor, že by se raději tohoto práva vzdali, než aby se častým opakováním stala volba hlavy státu nedůstojnou a možná teprve nejistota, koho by si lid zvolil, přispěla v průběhu třetí prezidentské volby k tomu, že v posledním devátém hlasování, zvítězil kandidát opoziční ODS Václav Klaus.
Z prostého součtu všech koaličních a opozičních poslanců a senátorů víme, že jeho volbu museli podpořit i někteří členové z protilehlých politických táborů, ale volba byla tajná. Právě proto, aby to mohli udělat. A je zbytečné uvažovat o tom, zda to byli hlavně komunisté anebo nezávislí anebo zástupci vládních stran.
Vzhledem k tomu, že teď už prezidenta máme a je zvolen na pět let, přestává být opět otázka jeho příští volby naléhavá. A není proto divu, že poslanecká sněmovna v úterý znovu odmítla návrh na zavedení přímé volby prezidenta. Respektive jej svěřila k dalšímu projednání zvláštní, k tomu utvořené komisi, která se má v příštích měsících zabývat i dalšími navrhovanými změnami ústavy a předložit zpět sněmovně své závěry a doporučení někdy na podzim a nebo v zimě.
Můžeme celkem spolehlivě říci, že návrh na zavedení přímé volby prezidenta se tak odkládá na neurčito a že až se časem znovu dostane na pořad jednání poslanecké sněmovny, bude mít asi tak nulovou naději na schválení. Důvod je prostý. Proč by se poslanci a senátoři sami zbavovali tak obrovské zásluhy o blaho národa, jako je pravidelná volba hlavy státu. Proč by měli dobrovolně pouštět tak velkou pravomoc ze svých rukou? Vždyť právě toto uspořádání velmi zřetelně podtrhuje jejich důležitost a nenahraditelnost v našem politickém dění.
Málokoho přitom zajímá, že přímou volbu prezidenta v principu podporuje naprostá většina našich občanů. Že asi tři čtvrtina lidí by takovou změnu uvítali. Naopak, proti zavedení přímé volby se hledají a budou hledat další námitky:
"Dali bychom přednost francouzskému modelu", prohlásil například stínový ministr spravedlnosti ODS Jiří Pospíšil jako vysvětlení, proč nepodpořil návrh vládní koalice, aby byl napříště zvolen prezident v přímé volbě ve dvou kolech, kdy by z prvního do druhého kola postupovali jen dva nejúspěšnější kandidáti. Podle jeho představ by měli do druhého kola postupovat všichni, kdo překročí určitou hranici počtu hlasů. Například patnáct procent.
O takových věcech bude jistě možné v parlamentě diskutovat ještě dlouho. Třeba donekonečna. Kdo nemá zájem a nechce přímou volbu prezidenta zavést, vždycky si najde nějakou záminku, proč hlasovat proti předloženému návrhu. A vzhledem k tomu, že ke změně ústavy je zapotřebí nejen prostá, ale třípětinová většina, bude se pravděpodobně výsledek hlasování podobat veskrze marným pokusům o omezení prozatím věčné poslanecké imunity.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.