Příliv žáků z rodin přistěhovalců začíná měnit britské školy

Vyplývá z nich, že v těch okresech, kde se soustřeďují přistěhovalci zejména z neevropských zemí tvoří už děti původního bílého britského obyvatelstva v základních školách často menšinu.

I když celostátně je dětí z etnických menšin pouze 22 procent, nejmenší množství bílých dětí je dnes v základních školách Velkého Londýna, Birminghamu a Leicesteru. Ve vnějších londýnských obvodech sice ještě s 55 procenty bílé děti převažují, avšak v obvodech vnitřního Londýna už je bílých dětí jen zhruba 33 procent. To je ovšem průměr a zejména na severu a na východě Londýna je situace pro bělošké děti ještě nepříznivější. V obvodu Newham je jich na základních školách méně než 12 procent a v obvodu Brent dokonce jen 7 procent.

Odborníci zdůrazňují, že učitelé dětí přistěhovalců v základních školách a zejména v nižších třídách s nimi mají značné potíže ohledně komunikace, neboť Angličtina je až jejich druhým jazykem. To klade na učitele značné nároky a snižuje se tak rychlost dodržování plánu výuky. Letos se oproti loňskému roku zvýšilo procento dětí s Angličtinou coby až druhým jazykem o 7 procent na 447,000. Učitelům sice ukazují cestu direktívy ministerstva a předpisy ohledně výchovy k společenské soudržnosti, avšak žáci z přistěhovaleckých rodin dosahují stejných jazykových schopností jako domorodé děti až na druhém stupni škol, kde bílé spolužáky často dokonce předčí.

Přistěhovalci mají v průměru více dětí než anglosasové a silnější přistěhovalecké ročníky posledního desetiletí se budou ve statistikách stále více projevovat. Pokud britská vláda přistěhovalectví neomezí, bude ročně přicházet zhruba 190,000 osob a tedy dva milióny za desetiletí. To je totiž množství, které v průměru přichází v posledních letech, s tím, že v roce 2005 byl počet přistěhovalců čtyřikrát vyšší než v roce 1997. Rekordním rokem byl rok 2004 s 223,000 přistěhovalců a ministři vlády Tonyho Blaira i Gordona Browna od té doby začali reagovat na obavy domorodého obyvatelstva slibováním omezení přistěhovalecké vlny.

Podle některých demografů začíná být situace ve zmíněných obvodech s největší koncentrací přistěhovalců opravdovým problémem. V některých se vytvořila ghetta - například muslimských obyvatel, převážně z Pákistánu, Bangladeše a Indie, a dokonce i učitelé pocházejí ze stejných zemí a neovládají Angličtinu tak, jak by bylo zapotřebí. Často údajně také doučují děti v jejich původních jazycích, což opět nenapomáhá výuce Angličtiny a zmíněné žádoucí sociální kohezi. Problémy jsou často i kulturní co do zvyků, oděvu, stravování či zábavy a ghetta žijí svým životem, jakoby ani nebyla v Británii, ale na indickém subkontinentě. Děti z fundamentalistických muslimských rodin navíc tráví víkendy v madrassách, tedy náboženských školách, kde se nazpamět učí základním textům islámu a v pondělí přicházejí do škol značně unavené.

Co se pak týče vyšších škol a muslimských seminářů, kterých jsou v Británii na tři desítky a které vychovávají muslimské kleriky, tam je podle muslimských vůdců situace nejhorší. Většinu z nich údajně ovládá fundamentalistická sekta Deobandi, rozšířená v Indii a Pákistánu od poloviny 19. století, která hlásá segregaci od většinového nemuslimského obyvatelstva a schvaluje džihád. Dva členové skupiny sebevražedných atentátníků z útoků na Londýn v roce 2005 se údajně k sektě hlásili. Studenti seminářů sekty nesmějí poslouchat rádio, dívat se na televizi a číst noviny a je jim zakazován jakýkoli styk s nemuslimy. Jak mají pak být připraveni na život v Británii není vůbec jasné a v muslimských komunitách to nyní vře, neboť nechtějí být těmito extrémisty ovládané. Nejnověji dokonce ustavili přívrženci integrace jakousi síť, která má spojovat muslimské komunity a pomáhat jim s extrémismem bojovat. Pokud uspějí, časem se to musí pozitivně projevit i na všech stupních školství.

Problémem ovšem je, že rodiče v oněch okresech s velkými etnickými menšinami posílají děti do těch škol, kde jejich etnika tvoří už viditelně většinu a podporují tak pokračující dobrovolnou segregaci. Na druhé straně existují v Británii mnohé a pozoruhodné příklady úspěšné integrace dětí přistěhovalců. Například v celostátní soutěži ve hláskování slov se na třech medailových pozicích umístili kromě anglosaského školáka i jeho kolegové čínského a indického původu, takže kulturní koheze snad ještě v Británii tolik ohrožena není.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .