Příchod labutí do české kotliny
Labuť velká se u nás stala běžným ptákem, dokonce ji můžeme přiřadit k druhům s pozitivní vazbou na městské prostředí. Setkáváme se s ní na stojatých vodách rybníků, na pomalých tocích řek, na umělých vodních nádržích. Všude, kde najde rákosový kryt a prostřený stůl v podobě mělkého dna pokrytého vodními rostlinami a krmení předkládaného lidmi. Nebylo tomu tak vždy.
V minulosti bažinatá a na vody bohatá střední Evropa, musela být pro labutě ideálním biotopem. Objevili se však lovci a sběrači vajec, ráz krajiny se v průběhu staletí měnil a zbytky labutích populací člověk zatlačil do nepřístupných bažinatých oblastí severní a východní Evropy. Labuť se stala vzácnou.
Už v dávných dobách okouzlili tito majestátně působící ptáci člověka svým pohádkovým zjevem a chováním. Labutě pronikly do bájí a pověstí, najdeme je například v keltských pohádkách, objevují se i v řecké mytologii. Zeus na sebe vzal podobu labutě, a pronásledován velkým orlem, nechal se pak zachránit spartskou královnou Lédé. Labuť spatříme i mezi souhvězdími zimní oblohy, jak Mléčnou dráhou letí směrem k jihu. Ladností a krásou labutí se nechali inspirovat i tvůrci světoznámého baletu. Naši předkové považovali labuť za němou, odráží to její anglické pojmenování "mute swan", labuť prý zapěje až těsně před smrtí, odtud úsloví "labutí píseň". Zmínku o labutích najdeme i v Balbínově spise Miscellanea Regni Bohaemiae, Rozmanitosti království českého.
Během dvacátého století došlo k populačnímu nárůstu a labutě se začaly šířit směrem k jihu. Pravděpodobně díky krutým zimám v letech 1939 a 1940 se v Praze na Vltavě objevilo několik skupinek labutí. O tom, že se jednalo o jev výjimečný a hodný zaznamenání, svědčí zápisky jednoho z našich předních ornitologů dr. Černého. Až do padesátých let tohoto století hnízdily labutě na našem území jen ojediněle, většinou se jednalo o jedince chované v areálech zámeckých parků. Základ naší labutí populace pochází z páru chovaného od r. 1945 na Blatné, labutě se rozšířily do jižních Čech a byli to právě jedinci z Blatenska, kteří zahnízdili na jižní Moravě. Ještě v roce 1966 hnízdilo u nás pouhých 24 párů. K šíření jistě přispěly i divoké labutě ze severu, které protahovaly naším územím. Teprve v sedmdesátých letech došlo k masivnímu nárůstu a labutě se rozšířily po celé republice. Do tohoto období spadá i první hnízdění volně žijících labutí na území Prahy v roce 1976 na Šeberově. Tato populační exploze kulminovala v osmdesátých letech, v průběhu let devadesátých dochází k mírnému poklesu.
Nyní na podzim opouštějí labutě i s mláďaty svá hnízdiště, vyhledávají nezamrzající vody, část z nich stráví zimu na řekách v centrech velkých měst. Ostatně mnoho nehnízdících labutí tu setrvává po celý rok. Naučily se spoléhat na naši dobrotu a shromažďují se na místech, kde je lidé krmí. Tato jednotvárná strava jim však příliš neprospívá. Pečivo nabobtnalé v žaludku dává pocit plnosti a nasycení, neposkytuje ale potřebné živiny, zdánlivě nasycený pták pak paradoxně trpí podvýživou. Přijatelnější alternativou by snad byly vařené brambory a těstoviny.
Jan Vladislav - Keltské pohádky Karel Šťastný, Vladimír Bejček, Karel Hudec - Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 1985-1989 Roman Fuchs, Jaroslav Škopek, Jiří Formánek, Alice Exnerová - Atlas hnízdního rozšíření ptáků Prahy Jan Hanzák, Karel Hudec - Světem zvířat, ptáci Hlas pro tento den - Český rozhlas Jan Baum - Ptactvo velké Prahy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
