Přežvýkavé opice
Přežvykující kráva nikoho nepřekvapí, ale přežvykující opice byla zatím zcela neznámý jev.
Strávit rostlinnou potravu plnou tvrdé vlákniny není nic jednoduchého. Přežvýkavcům v tom pomáhá mechanismus regurgitace, při kterém se obsah žaludku vrací do ústní dutiny, kde je znovu přežvýkán a rozmělněn. Tento jev byl kromě přežvýkavců sporadicky pozorován u několika dalších býložravců, ale dosud nikdy u primátů. Japonští vědci však tvrdí, že „přežvýkavá opice“ přece jen existuje. Na Borneu pozorovali skupinu stromových opic známých jako kahau nosatý (Nasalis larvatus). Jak už název napovídá, dominantou jejich tváře je nos ve tvaru okurky, který u některých samců dokonce visí přes ústa.
Vědci opakovaně sledovali, jak opice „krknutím“ dostanou obsah žaludku zpět do tlamy, sežvýkají jej a pak znovu spolknou. Této činnosti se obvykle věnovaly po ránu a v takových dnech pak v pozdějších hodinách spořádaly nadprůměrné množství potravy. Regurgitace opicím zřejmě pomáhá zbavit se velkých nestrávených kusů potravy, které jim leží v žaludku. Velcí stromoví býložravci jako kahau jsou závislí na silných větvích a musí proto často žrát i méně kvalitní listí, které má nízký obsah živin. Možnost nacpat si do žaludku co nejvíc potravy proto může být pro jejich přežití klíčová.
Zdroj: Biology Letters
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
